NEJLEPŠÍ Z ROKU 2016

Ahoj, dobrý den, zdravím!

Ano, žiji, existuji, chodím po téhle planetě, jen jsem sprostě ignorovala tenhle můj malý koutek internetu... Pardon. Víte, kolik "loučících" článků jsem rozepsala? No, pár jo... A pak jsem si říkala: "A co když se jednoho krásného dne probudíš a budeš chtít zase něco životně důležitého sdělit těm černým stínům na druhé straně?" A je to tady! Doopravdy jsem se (v pět odpoledne, ehm) probudila s chutí sednout k počítači a něco napsat (něco delšího než odpověď do chatu). A když je ten leden, co si originálně shrnout, co za knižní skvosty jsem minulý rok potkala? Po čtyřech měsících nemůžete čekat zázraky, co se originality týká!! :) 

Pár malých statističek: 

• za rok jsem přečetla 40 knih, 
• alespoň 6 dalších jsem odložila (což mě strašně zklamalo - já dřív NIKDY neodložila knížku, asi jsem dospěla...), 
• podzim se stal nejsmutnějším obdobím, kdy jsem přečetla tak hrozně málo knížek, až se mi chce brečet,
• blog překročil krásné číslo 10 000 zobrazení (pro někoho je to málo, pro mě OHROMNÉ číslo!),
• no a tak dál...

ZKUSTE S DVOJČATY UTÉCT, NENÁVIDĚT, MILOVAT I ZABÍJET

Věřím tomu, že mít sestru - dvojče musí být super. A věřím i tomu, že je to fajn jen do chvíle, kdy si vás dvě splete váš kluk a dá svoji první pusu vaší sestře. I tohle se stalo dvojčatům Isolte s Violou. Ale upřímně - kromě této historky nebyla knížka žádný zázrak.

SEDM POVÍDEK A SEDM SVĚTŮ NA ZDI VZPOMÍNEK

Na soubor sedmi povídek Zeď vzpomínek od Anthonyho Doerra jsem se velice těšila. Po přečtení jsem ale spíše rozpačitá. Knihu bych v jedné větě okomentovala asi takto: Záleží na povídce. Našla jsem tam povídky, které jsem přečetla s velikým vypětím sil, i povídky, které jsem si ihned přečetla s chutí znovu. Tedy, záleží...

PŘEČTENO V DUBNU A V KVĚTNU: UŽ NIKDY MI NEBERTE KNÍŽKU!

A tak jednou musely přijít ty dlouho očekávané měsíce ukončující mou hvězdnou španělskou kariéru. Jinými slovy - maturita. Kamarádka naprosto přesně vystihla minulé týdny komentářem: Bookaholic must wait. Bylo to hrozné, ale... To bych asi doopravdy umřela, kdybych nepřečetla ani jednu knihu!!!

JSOU SVĚTLA, KTERÁ NEVIDÍME - ZKLAMÁNÍ NA STOVKÁCH STRÁNEK

Slyšela jsem z několika stran, že Jsou světla, která nevidíme je krásná knížka, taková ta, kterou při čtení nepustíte a co vás po dočtení zasáhne. To podporuje i fakt, že má krásnou obálku a Pulitzerovu cenu. Připočtěte tloušťku a vyjde vám několik krásných dní s příběhem Wernera a Marie-Laure. Nebo ne?

PŘEČTENO V BŘEZNU: V KNÍŽKÁCH NEMÁM RÁDA TLUSTÉ LIDI!

No vůbec se nekoukejte na datum! Poslední dobou si říkám, že bych si rozuměla mnohem více s lidmi ze středověku. Dnes, v éře internetu a informací starých pět minut, si připadám vyloženě zpomaleně :D Ale vůbec si nevšímejte toho, že bych měla psát spíše Přečteno v dubnu (to stejně bude hodně rychlé..), a užijte si mé nadšení i zklamání z knih přečtených v březnu...

POODHALTE ROUŠKU NOCI!

Otevřete desky. Zapraská hřbet. Vůně nové knížky vás praští do nosu. Pak vás pohltí svět tabáku, jazzu, rumu, 20. let, Ameriky a gangsterů a nepustí vás, dokud nedočtete poslední stránku. 

Vítejte POD ROUŠKOU NOCI!

PŘEČTENO V ÚNORU: DIVNÉ KNÍŽKY A NALEZENÍ ŽIVOTNÍ RADOSTI?

Únor mi připadal strašně krátký (i když měl o den víc)! Času na málo, na čtení dvojnásob. Ale měsíc bez knížek by byl tuze smutný měsíc. A tak jaké knížky tedy měly tu čest mi zpříjemnit únor?

#PCNBJN: ZÁPADNÍ FRONTA ROZHODNĚ V KLIDU NENÍ!

Projekt POVINNÁ ČETBA NEMUSÍ BÝT JEN NUDA, díl 2.

Nemám ráda války, nemám ráda zabíjení, nemám ráda umírání - možná trochu podivné, když miluji detektivky, pitvy a vraždy. Ač je to s podivem, já jsem vlastně strašný pacifista. Nevím, co mě to napadlo číst NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID, kde je v průměru deset mrtvol na stránku. I když to by mi až tak nevadilo. Ono je totiž nejhorší, že se to všechno doopravdy dělo...

CO JE HORŠÍ NEŽ REŽISÉR OŠMATÁVAČ? MARIE DOLEŽALOVÁ VÁM TO PROZRADÍ V KAFI A CIGÁRKU

O herečce a blogerce Marii Doležalové je poslední dobou hodně slyšet. Minulý rok získala za svůj blog ocenění Magnesia Litera, vyhrála Star Dance a vydala knihu s tím nejlepším z blogu KAFE A CIGÁRKO. Po prvních výtiscích se jen zaprášilo, a tak jsem potom nezaváhala a jeden z dotisků je můj!

PŘEČTENO V LEDNU: NOVINKA, KLASIKA, SLZY I SMÍCH

Leden ve znamení zachraňování známek měl být na přečtené knížky chudý. Také to tak vypadalo, ale po napsání posledních testů jsem popadla první knížku, pak druhou a už to jelo! Nakonec jsem jich na seznam Přečteno v roce 2016 napsala prvních pět. Novinku, klasiku, drsnou detektivku i milou komedii...

#PCNBJN: SATURNIN BAVÍ UŽ NĚKOLIK DESÍTEK LET A POŘÁD NEMÁ DOST!

Projekt  POVINNÁ ČETBA NEMUSÍ BÝT JEN NUDA, díl 1.
Nevěřím knížkám, které se pyšní titulem Humoristická knížka (asi mám na většinu špatný humor). Ale Saturnin JE humorná knížka a to zcela zaslouženě!

V KNIZE IZOLOVANÝ SE MRTVOLAMI ROZHODNĚ NEŠETŘÍ!

Thriller Izolovaný je malá, nenápadná a zpočátku divná kniha, která má neuvěřitelnou schopnost, že se během pár stránek změní ve skvěle napsaný, neuvěřitelně napínavý příběh, kdy musíte jen číst, číst, číst a číst a je úplně jedno, že zítra píšete strašně důležitý test z fyziky, prostě musíte číst! 

NEVADÍ, ŽE JSI TLUSTEJ, HLAVNĚ ŽE JSI CHYTREJ

Moudré z nebe aneb Deník malého poseroutky pro dospělé (akorát bez obrázků :( ). Malý hrdina a velké problémy (malých dětí), které ovšem malé děti nepochopí. Vůbec nechápu, proč Moudré z nebe nemá také dalších osm pokračování jako Poseroutka... :)

JSME PŘECE SESTRY!

Všechno jednou vyplave na povrch. Staré příběhy, křivdy, úspěchy i nedorozumění. Co si tři sestry po celý život zatajovaly a co se teď, na konci, musí dozvědět? A nejsou to třeba tak strašné věci, že některá dostane infarkt? No, nebylo by divu, vždyť ta nejstarší slaví sté narozeniny!

PŘEČTENO V ZÁŘÍ!

Září bylo velice úspěšné v počtu přečtených knih. Místo toho, abych se učila nebo abych jako úkoly psala sáhodlouhé obsahy španělských děl, o kterých nikdo z České republiky nikdy neslyšel, jsem si četla... A které knihy jsem si vybrala? Jak se mi líbily? 

DOUBLE RECENZE: ELEANOR A PARK

Jsme dvě, obě čteme, obě hodnotíme a často se v názorech rozcházíme. Jak se rozchazíme v názorech na knihu Eleanor a Park, si můžete přečíst v této první DOUBLE RECENZI!

Blogtour Rudý kapitán 4/6: RUDÝ KAPITÁN

Právě dnes vychází kniha Rudý kapitán. Jaká je? Upřímně, dost děsivá. Knihy Dominika Dána jsou známé tím, že se inspirují skutečnými událostmi. A více než kdy dřív si kladu otázku - je možné, aby to byla pravda?

ZTRÁTY & NÁLEZY

Ztráty a nálezy jsou pro mě román, který se mi zalíbil podle obálky. A taky román, který mě ani nerozbrečel, ani nerozesmál, jak sliboval. Jo, a už vím, že vybírat knihu podle obalu se fakt nevyplácí. 

Ačkoliv to zatím zní jako naprostá ztráta času, něco jsem v něm i nalezla…

Bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žila jedna malá holčička Millie. Tatínka měla bůhvíkde a maminka ji nechtěla. To si uvědomila, když bylo Millie sedm let a nenapadlo ji nic lepšího, než ji prostě nechat v obchodě se spodním prádlem. 

Bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žil také jeden starý pán Písař Karl. Jeho rodina ho zavrhla a zavřela do domova důchodců. Ale on chtěl úplně něco jiného. Měl tři prostá přání – chtěl svobodu, dobrodružství a svou zesnulou manželku Evie.

A protože jsme v pohádce, tak ještě do třetice – bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žila i Agatha – stará, zapšklá baba nespokojená naprosto se vším kolem sebe. Ve skutečnosti smutná stará paní, která truchlí po svém muži až dojemným způsobem.


Tito tři lidé se potkají na cestě s nejistým koncem za nalezením Milliiny maminky. Tři lidé, tři osudy. Najdou, co ztratili? Nebo naleznou něco nového? A není on vlastně celý život o ztrátách a nálezech? 

Nebudu lhát, kniha se mi nelíbila. Ale vzhledem k tomu, že na táboře jsem žádnou jinou neměla (vážně – vůbec nevím, co mě to napadlo si vzít jen jednu knížku!), nezbývalo nic jiného než ji přečíst. Nejhorší byl příběh. Nereálný, předvídatelný, slabý. Spisovatelka ve středním věku píše o dětství, které si nejspíš už nepamatuje, a o stáří, které ještě neprožila. Nelíbily se mi ani hlavní postavy – byly mi nepříjemné, nesympatické a hlavně nepochopitelné.

Ovšem neméně špatný byl i styl psaní. Všichni protagonisté se po kapitolách střídali ve vyprávění společného příběhu i svých minulostí. Byl to skvělý nápad uchopený za špatný konec. Důchodci byli velice otravní a Millie? To byla naprosto neuvěřitelná postava. Měla názory o životě a smrti hodné čtyřicetiletého člověka, protkané až zarážející naivitou, která jí nejspíš měla dodat na důvěryhodnosti, což se nepovedlo. 

Vlastně nejvíc dětsky (a dětinsky) působil Karl. Navázal až přehnaný citový vztah s Mannym. Zní to... zvláštně? Věřte mi, ještě to není divné. Takže, kdo je Manny? Nechám vás hádat. Zamyslete se… 3, 2, 1 – pokud jste si mysleli, že Manny je umělohmotná figurína, pak je vaše odpověď správná. Že jste si to nemysleli? Nedivím se vám. Tohle byla ta největší blbost, kterou jsem v knížce potkala, za hodně dlouhou dobu! (Ano, teď už to bylo divné…)

Co se mi na knize líbilo? Název! Ten mě zaujal hned, je jasný a výstižný a ke knize se i celkem hodil. To samé platí o obálce – barevná, hravá a hlavně důmyslná. Oceňuji asi na tisíc procent! :) 

Knihu spíše nedoporučuji. Myslím, že i v kategorii intelektuálně nenáročné letní čtení existují výtvory, které za přečtení stojí mnohem více.

Mé hodnocení: 30 %

Knihu si přečtěte, pokud:
• máte přečtené všechny knihy na světě a jen tahle vám chybí
• jste si na tábor vzali jen jednu knihu
• máte rádi slabé romány s mizernou zápletkou

Knihu nečtěte, jestli:
• očekáváte příjemný zážitek z knihy, kdy váš mozek nekřičí každou minutu: „To je hrozný nesmysl!!“
• chcete prožít nějaké emoce (jak kniha sebevědomě tvrdí na titulní straně)
• máte rádi červené holínky (zmiňují se tam snad na každé druhé stránce – znenávidění zaručeno!)

A co vy? Četli jste tuto knihu? Jak se vám líbila?

V.

ROMÁN S VŮNÍ LEVANDULE

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…

Říci o této knize, že je to milostný román, je málo. To nevystihuje hloubku myšlenek a úvah, kterými jsou protkána slova zdánlivě jednoduchého příběhu.