pátek 18. prosince 2015

JSME PŘECE SESTRY!

Všechno jednou vyplave na povrch. Staré příběhy, křivdy, úspěchy i nedorozumění. Co si tři sestry po celý život zatajovaly a co se teď, na konci, musí dozvědět? A nejsou to třeba tak strašné věci, že některá dostane infarkt? No, nebylo by divu, vždyť ta nejstarší slaví sté narozeniny!


Sestry přijíždí na Tellemannův statek právě díky oslavě "dvou nul" té nejstarší - Gertrudy. Na statku celý život bydlí nejmladší ze sester Katty a chce své stále nespokojené sestře připravit narozeniny, na které nikdy nezapomene. Ještě že je tam i Paula, jinak by to dopadlo asi dost katastrofálně. Gertruda s Katty totiž nejsou nikdy daleko od hádky. Gertrudě stále něco vadí a Katty si myslí, že ve svých osmdesáti čtyřech letech už je dost stará na to, aby ji Gertruda nemusela vychovávat.

Každá má za sebou prakticky celý život, každá zažila naprosto odlišný životní příběh. Prožily okamžiky strachu, štěstí i pády na dno, obě světové války, úspěch i smrt svých blízkých... Snad jako mnoho dalších lidí i knižních hrdinů. Ale přesto je román Jsme přece sestry kniha, která mi přirostla k mému knihomolsky romantickému srdíčku. I když se tam moc romantiky neobjevovalo...

Spisovatelka Anne Gesthuysen je německá novinářka a tento román je její prvotina. Prozradila, že inspiraci hledala ve své rodině, skutečně měla tři pratety, které se jmenovaly Gertruda, Paula a Katty. ''Tento román není dokumenty doloženou pravdou, ale pravdivým vylíčením historie jedné rodiny," říká.

Skvělá, skvělá, SKVĚLÁ kniha, to zase říkám já! Je to typ románu, který nazývám srdeční. Prostě nechcete, aby přišel konec, a nejraději byste tam přidali ještě tak 200 stránek. Já jsem se těšila na každou chvíli čtení a na každý příběh ze života sester. Nebojím se knihu doporučit jako vhodného společníka k hrnku čaje, dece, zimnímu počasí a zejména odpočinku.

Spisovatelka velice bravurně balancuje na tenké hraně mezi časovými přechody i mezi protagonistkami. V knize se střídá hlavní dějová linka s oslavou stých narozenin a odbočky, kdy se znenadání jedna ze sester zamyslí a hle! jsme o desítky let dříve v minulosti. Ty odbočky jsem milovala, se současnýma "já" jsem měla trochu problém, přeci jen mi úplně nejde ztotožnit se se stoletou babičkou...


Celkově knihu hodnotím velice kladně, pokládám ji za jednu z nejlepších, co jsem tento rok četla. Za velké plus také pokládám fakt, že se příběh odehrává v Německu, což není až tak časté. Konečně žádná Amerika!!!

Mé hodnocení: 85 %

A co vy? Četli jste tento román? Co na něj říkáte? Nebojíte se románů zasazených do netradičních krajin, nebo si potrpíte na "klasicky" americké? Jaký podobný román jste četli (hledám opět nějaké knižní tipy :) )?


Mějte se krásně!



V.


Jsme přece sestry (A. Gesthuysen), v originále Wir sind doch Schwestern, vydalo nakladatelství Host v roce 2014, překlad H. Smolaková, 384 stran.

6 komentářů:

  1. Moc hezká recenze :-) Knihu jsem nečetla, ale téma mě zaujalo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mnohokrát :) Ještě jednou moc doporučuji!
      V.

      Vymazat
  2. Knihu jsem nečetla (a přiznávám, že to ani moc nemám v plánu)(ale na druhou stranu, plány si přece vytváříme proto, abychom je pak mohli měnit, ne? =D Takže kdo ví... ;-)) Jinak se stejně starým hlavním hrdinou jsem se setkala akorát ve Stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel. Pokud jste ještě nečetly, rozhodně doporučuji. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji doporučuji, ale chápu, že ne každému sedne... Staříka jsem rozečetla, někdy ho musím dočíst!
      V.

      Vymazat
  3. Kniha vypadá zajímavě, připisuji na seznam :)

    OdpovědětVymazat