RECENZE: Volání Kukačky (R. Galbraith)

Detektivní román (ač to zní jako klišé) plný lásky, nenávisti a jedné vraždy… Příběh toho, jak se z naprostého propadáku stal bestseller. To je Volání Kukačky.

Tato kniha byla jedna z tisíců nově vydaných, nepovšimnuta, obyčejná… Nikdo nevěnoval moc pozornosti ani knize a ani neznámému autorovi. Tak to bylo, dokud jedna konkrétní osoba neřekla tři důležitá slova. Ta slova byla: „Jsem to já!“ a pronesla je J. K. Rowlingová. Tu zná každý. A kdo ne, ten se právě vrátil z desetileté dovolené na Marsu. 

Joanne Kathleen Rowlingová je jedna z nejpopulárnějších současných spisovatelů a spisovatelek. Proslavil ji samozřejmě Harry Potter, ale napsala i román Prázdné místo, který se jí velice povedl. 

Jednoho zimního večera náhle zemřela slavná modelka Lula Landryová. Na první pohled jde o jasnou sebevraždu – dívka byla sama doma a prostě vyskočila z okna. Ale její bratr se s tím nedokáže vyrovnat. Jako důkaz sežene video dvou náhodných Běžců, kteří utíkali okolo právě v době úmrtí Luly a jemuž policie věnovala jen malou pozornost. S tímto důkazem - nedůkazem navštíví soukromého detektiva Cormorana Strika. Pan Strike je válečný veterán, který se zrovna nachází na pokraji existenční krize – kancelář má v polorozpadlém domě, dluhy, kam se člověk podívá, právě se rozešel se svou ženou, všechny jeho věci se vejdou do tří krabic, přespává v kanceláři… Dokonce nemá ani na to, aby platil jako stálou zaměstnankyni nějakou sekretářku, proto přijímá každý týden jinou. A tak poznáváme Robin – milou, čerstvě zasnoubenou dívku, která od malička touží být detektivem. Robin je celkem atraktivní, přátelská, důvtipná, empatická, systematická a od začátku mi byla velmi sympatická. Zato Strike je postarší, obtloustý, chladnokrevný, nicméně také důvtipný a systematický (a já se stále nemůžu rozhodnout, jestli ho mám ráda, nebo ho nenávidím..).

Tak se tým Robin – Cormoran pouští do vyšetřování. Mohu prozradit, že to skutečně byla vražda a že se odkryje spoustu špíny a mnoho tajemství snad na všechny postavy. Vraha vám samozřejmě neprozradím, ale podle mě je konec velice předvídatelný (já sama znala vraha posledních sto stránek – no jo no, jsem „odkojená“ na Agathě :) ).

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nevím, jestli to bylo spoustou volného času, nebo tou příběhovou genialitou (která by tam někde měla být). Když to hodnotím zpětně, musím říct, že jsem byla celkem zklamaná. Ano, měla jsem velká očekávání (vždyť je to přece Rowlingová!! :) ), to uznávám, a chápu, že napětí se nedá udržet na všech pěti stovkách stránek, ale stejně. Mám pocit, jako by to autorku bavilo prvních sto stránek, které byly vážně skvělé, těch dalších tři sta se „prostě nějak napsalo“ a pak si uvědomila, že už je to celkem dlouhé, tak v posledních padesáti stránkách bylo tolik akce, že jsem je musela číst dvakrát, protože jsem se prostě ztratila…

Jinak musím říct, že tak povedenou obálku jsem snad nikdy neviděla! A jaký je zaručený recept? Smíchejte tyrkysovou, tmavě modrou a žlutou, přidejte určité tajemno – lepší než celý Láďa Hruška! 

Dobrou zprávou je, že v březnu vyjde druhý díl Hedvábník, který by měl být lepší, než tento první. Tak uvidíme. Teď nezbývá nic jiného, než se těšit.

Mé hodnocení: 75 %

A co vy? Četli jste Kukačku? Jak se vám líbila/nelíbila? A co říkáte na "nový směr" knížek od Rowlingové? Podělte se o své názory v komentářích!! :)

V.

Robert Galbraith – Volání Kukačky (originální název The Cuckoo's Calling)

Vydalo nakladatelství Plus v roce 2014. Přeložil Ladislav Šenkvřík. Kniha má 480 stran a je vázaná s přebalem.