NP: Kniha vs Film - Jestli zůstanu/Zůstaň se mnou

Převelice vás všechny vítám a přeji krásné pondělí!

Jsou dva typy lidí - ti, kteří preferují knihu, a ti, kteří dávají přednost filmu. Na tom rozhodně není nic špatného! Ale co když je kniha i film na stejné téma?? 

To se nedá nic dělat - musí přijít BATTLE: KNIHA vs FILM

1. díl: JESTLI ZŮSTANU (kniha) / ZŮSTAŇ SE MNOU (film)

Zdroj

Upozornění: Celý tento článek je psán z hodně subjektivního pohledu. Pokud nesouhlasíte, já vám to neberu. A pokud chcete, svůj názor napište do komentářů a může se zde rozvést vysoce intelektuální diskuze.

Představme si soupeře:

VS

Jako první jsem četla knihu. Narazila jsem na ni úplnou náhodou o prázdninách v jednom článku, zaujala mě a do dvou hodin byla z knihovny u mě v tašce. Zalíbila se mi obálka (mám totiž neuvěřitelnou slabost na violoncella a to i teď, když vím, co obnáší hraní - v mém podání vrzání - na tento skvostný nástroj..) i anotace, proto jsem se hned pustila do čtení. Knížka je tenká, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny.

První pocity po dočtení: HRŮZA! Postavy jsou sice vymyšlené úžasně, prostředí sympatické, příběh má skvělý potenciál, ale všechny tyto věci jsou vzaté za špatný konec. Paní spisovatelka bohužel nedokázala dobře přenést své myšlenky na papír. Chyběly tam očividné kusy příběhu (ano, čtenář si je domyslí, ale přeci jen to není ono) a některé popisy mi přišly velmi odfláklé (zvláště ty emoční. A když je celá kniha postavena na emocích, tak mi to přijde takové prapodivné...). Celkově jsem z knihy měla velmi špatný pocit.

Ale ten nápad byl skvělý. 

Věděla jsem, že má být podle knihy brzy film. Říkala jsem si: "Pokud tvůrci uchopí ten příběh správně, bude to pecka!" A taky že byla!

Na film jsem šla do kina s kamarádkou, která knížku nečetla. Ale mezi znalostí a neznalostí děje nakonec nebyl žádný rozdíl, obě jsme skončily se slzami nejen v očích, ale i po tvářích, krku, tričku a dvou balíčcích kapesníků. Vlastně, jeden rozdíl tu přeci jen byl - kamarádka měla řasenku až na krku (já přeci jen tušila, co přijde :) )...

Film byl přesně podle mých představ a nebyla tam snad jediná chyba, co bych vytkla. Nemocnice přímo sálala svou sterilitou, zoufalstvím pozůstalých, nervozitou lékařů, nejistotou, vírou, že vše se v dobré obrátí, a zvláštní láskou, kterou si každý uvědomí až když má o toho blízkého přijít. Naopak retrospektivní scény byly pro změnu nabité smíchem, štěstím, spokojeností, láskou rodinnou, přátelskou i mileneckou (i když to zní naprosto hrozně a frázovitě, lepší vyjádření jsem nenašla...).

Mám teorii: Film mě musí rozplakat i rozesmát. Pokud to nedokáže, není dobrý. Tento to dokázal nejen u mě, ale u úplně každého v sále. A aby se neřeklo - já se dokázala udržet až do půlky (mé malé osobní vítězství)! Jedna slečna (co naneštěstí seděla skoro vedle mě) brečela od páté minuty filmu (a byla fakt na ránu! Odpustila jsem jí to až v té půlce :) ). A tehdy jsem se zapřísáhla, že nikdy nepůjdu na rande na romantický film. Nejenže toho ušetřím toho chudáka kluka, ale hlavně si odpustím nekonečně velký pocit trapnosti...

Hudba k filmu byla naprosto geniální. Prolínala se tam jak klasika, instrumentální, tak moderní...

A ta pověstná třešnička na dortu? Jamie Blackley! No, může ho někdo nemilovat?

Zdroj

Hej, zase se uklidněte, vy puberťačky! :D

A máme tu vyhlášení vítěze. První bitvu vyhrál bezesporu FILM. 

A co vy? Souhlasíte s výsledkem? Co vlastně říkáte na dilema, jestli je lepší kniha, nebo film? A taky si vás Jamie tak získal? Nebo jsem nějaká divná?? 

Mějte krásný týden!!!

V.

P. S.: Na konec ještě asi tak milión fotek a trailer k filmu.

P. P. S.:

5 vět na pokračování (1/20)

Na konci každého náhodného pondělku bude 5 vět. Dlouhé, krátké, veselé i smutné, to je jedno. Po 20 týdnů zde bude 5 vět, které spolu pramálo souvisí, ale na konci stvoří takový příběh, až vám bude tuhnout krev v žilách. A zdůrazňuji, že klišé nemám v psaní ráda!

Jmenuji se Betty, je mi 22 a nikoho nemám. Jsem sama a na útěku. Všichni mě zradili a kdo nezradil mě, toho jsem zradila já. Měl to být skvělý život, plný štěstí, smíchu, dětí, ale nějak se to pokazilo. A ještě jedna věc - zabila jsem ho!