Blogtour Rudý kapitán 1/6: DOMINIK DÁN OSOBNĚ

Nikdo ho nezná. Nikdo neví, jak vypadá. Nikdo neví, kde bydlí, nebo jestli má tři nemanželské děti. Provedla jsem podrobný výzkum a, i když si své soukromí pečlivě hlídá, nalezla jsem některé dost zajímavé informace.

Poslední věc – o kom je vlastně řeč? O tajemném spisovateli slovenské detektivní scény – Dominiku Dánovi. 

AUDIOKNIŽNÍ HVĚZDY

Hvězdy nám nepřály je román, který si za krátkou dobu našel miliony fanoušků po celém světě. A přiznávám se bez mučení - mě taky. Proto, když jsem hledala nějakou dobrou audioknížku, sáhla jsem právě po Hvězdách.

A musím říct - příběh díky audiu nabývá úplně nového rozměru.

ZTRÁTY & NÁLEZY

Ztráty a nálezy jsou pro mě román, který se mi zalíbil podle obálky. A taky román, který mě ani nerozbrečel, ani nerozesmál, jak sliboval. Jo, a už vím, že vybírat knihu podle obalu se fakt nevyplácí. 

Ačkoliv to zatím zní jako naprostá ztráta času, něco jsem v něm i nalezla…

Bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žila jedna malá holčička Millie. Tatínka měla bůhvíkde a maminka ji nechtěla. To si uvědomila, když bylo Millie sedm let a nenapadlo ji nic lepšího, než ji prostě nechat v obchodě se spodním prádlem. 

Bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žil také jeden starý pán Písař Karl. Jeho rodina ho zavrhla a zavřela do domova důchodců. Ale on chtěl úplně něco jiného. Měl tři prostá přání – chtěl svobodu, dobrodružství a svou zesnulou manželku Evie.

A protože jsme v pohádce, tak ještě do třetice – bylo, nebylo, kdesi v daleké Austrálii žila i Agatha – stará, zapšklá baba nespokojená naprosto se vším kolem sebe. Ve skutečnosti smutná stará paní, která truchlí po svém muži až dojemným způsobem.


Tito tři lidé se potkají na cestě s nejistým koncem za nalezením Milliiny maminky. Tři lidé, tři osudy. Najdou, co ztratili? Nebo naleznou něco nového? A není on vlastně celý život o ztrátách a nálezech? 

Nebudu lhát, kniha se mi nelíbila. Ale vzhledem k tomu, že na táboře jsem žádnou jinou neměla (vážně – vůbec nevím, co mě to napadlo si vzít jen jednu knížku!), nezbývalo nic jiného než ji přečíst. Nejhorší byl příběh. Nereálný, předvídatelný, slabý. Spisovatelka ve středním věku píše o dětství, které si nejspíš už nepamatuje, a o stáří, které ještě neprožila. Nelíbily se mi ani hlavní postavy – byly mi nepříjemné, nesympatické a hlavně nepochopitelné.

Ovšem neméně špatný byl i styl psaní. Všichni protagonisté se po kapitolách střídali ve vyprávění společného příběhu i svých minulostí. Byl to skvělý nápad uchopený za špatný konec. Důchodci byli velice otravní a Millie? To byla naprosto neuvěřitelná postava. Měla názory o životě a smrti hodné čtyřicetiletého člověka, protkané až zarážející naivitou, která jí nejspíš měla dodat na důvěryhodnosti, což se nepovedlo. 

Vlastně nejvíc dětsky (a dětinsky) působil Karl. Navázal až přehnaný citový vztah s Mannym. Zní to... zvláštně? Věřte mi, ještě to není divné. Takže, kdo je Manny? Nechám vás hádat. Zamyslete se… 3, 2, 1 – pokud jste si mysleli, že Manny je umělohmotná figurína, pak je vaše odpověď správná. Že jste si to nemysleli? Nedivím se vám. Tohle byla ta největší blbost, kterou jsem v knížce potkala, za hodně dlouhou dobu! (Ano, teď už to bylo divné…)

Co se mi na knize líbilo? Název! Ten mě zaujal hned, je jasný a výstižný a ke knize se i celkem hodil. To samé platí o obálce – barevná, hravá a hlavně důmyslná. Oceňuji asi na tisíc procent! :) 

Knihu spíše nedoporučuji. Myslím, že i v kategorii intelektuálně nenáročné letní čtení existují výtvory, které za přečtení stojí mnohem více.

Mé hodnocení: 30 %

Knihu si přečtěte, pokud:
• máte přečtené všechny knihy na světě a jen tahle vám chybí
• jste si na tábor vzali jen jednu knihu
• máte rádi slabé romány s mizernou zápletkou

Knihu nečtěte, jestli:
• očekáváte příjemný zážitek z knihy, kdy váš mozek nekřičí každou minutu: „To je hrozný nesmysl!!“
• chcete prožít nějaké emoce (jak kniha sebevědomě tvrdí na titulní straně)
• máte rádi červené holínky (zmiňují se tam snad na každé druhé stránce – znenávidění zaručeno!)

A co vy? Četli jste tuto knihu? Jak se vám líbila?

V.

ROMÁN S VŮNÍ LEVANDULE

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…

Říci o této knize, že je to milostný román, je málo. To nevystihuje hloubku myšlenek a úvah, kterými jsou protkána slova zdánlivě jednoduchého příběhu.

KNIHOBITÍ UMBOKNIŽNÍK

I když název zní trochu jako zaklínadlo z Harryho Pottera, nejedná se o nic jiného, než o můj názor na fenomén, který poslední měsíce v Česku hýbe knihomolským světem - Knihobit.

Celý tento nápad se mi líbil hned od začátku. Chtěla jsem ho vyzkoušet už v květnu, ale než jsem se rozhoupala, byl vyprodaný. Tak jsem se rozhodla, že si nechám tuto super extra ultimátní nabídku nadělit za vysvědčení, které sice nebylo úplně krásné a mnozí pochybovali, jestli si nějaký dárek vůbec zasloužím, ale za to, co jsem kvůli němu musela všechno podniknout, si myslím, že ho mám zaslouženě.

KONEC???

Je to přesně sedm měsíců a tři dny, co jsme si společně s Martinou založily tento blog. Co bude dál? A bude vůbec něco?

Zdroj

OD NĚHO RADĚJI BÁSNIČKY NECHTĚJTE!

RUCE

K čemu jsou mi ruce, dlaně,
mám je utít nebo zkrátit?
... (315)

Píše se rok 1988 a kromě předehry toho, co se má brzy stát, se odehrává i další boj. Boj s časem, boj o život.

NP: KNIŽNÍ OSMNÁCTINY

Krásný den!

Nedávno jsem slavila osmnácté narozeniny a co by to bylo za narozeniny, kdyby chyběl nějaký knižní dárek? Zde máte ty nejoriginálnější z nich...

UMBOKNIŽNÍK (1)

Krásný den!

Sice s týdenním zpožděním, ale se stále stejnou radostí vám všem oznamuji, že slavíme. Slavíme, protože jsme slavné :D

Aneb máme první recenzní výtisk!!!

TOHLE PŘECE NENÍ ŽÁDNÁ LOVE STORY!

Román Solitaire se pyšně honosí podtitulem Tohle není žádná love story. Že by to bylo konečně něco jiného než typická červená knihovna?