Autobiografie Ch. Chaplina Můj životopis (v originále My
Autobiography) byla poprvé vydána v roce 1964 a jsem přesvědčena, že ji za
to půlstoletí přečetlo spoustu lidí. Jsem si ale také stoprocentně jista, že ji
ještě mnoho čtenářů nečetlo. A věřte mi – je to škoda!
 |
| Foto: archiv autorky |
Charlieho zná určitě každý,
minimálně jeho jméno. Charlie Chaplin totiž byl, je a troufnu si říct i navždy
bude jeden z největších umělců
všech dob.
„Viděl jsem kdysi na jednom náhrobku v jižní Francii fotografii usmívající se čtrnáctileté dívky a pod ní vyryté slovo: Pourquoi?“
V jednatřiceti kapitolách můžeme
prožít celý Chaplinův neobyčejný život – chvíle smutku i štěstí, úspěchů i
pádů, lásky i nenávisti. Musím ale podotknout, že mne celkem překvapilo, že
nemluví o věcech, které by třeba někteří považovali za nejdůležitější. Jako
příklad uvedu narození prvního dítěte – myslím, že pro někoho (ano, uznávám, že
to platí asi spíš pro ženy) je tento den nejvýznamnější v celém jejich
životě.
 |
| Foto: archiv autorky |
„Mladý muž se roztomile usmál: „Jsem ve Spojených státech a náhodou jsem americký občan,“ odpověděl hladce. „Abyste věděl,“ řekla žena, „já jsem taky americká občanka a židovka. A kdybych byla chlap, urazila bych vám palici.“
Kniha není napsána suše (to rozhodně ne!), ale také ne zrovna
čtivě. „Charlieho“ nepřečtete za jedno odpoledne. Je to ten typ, který musíte
louskat několik týdnů, ale slibuji vám, že když ji dočtete do konce, budete se
cítit, jako když právě odešel jeden váš dobrý přítel, knížka zůstane ve vašem
srdci a v knihovně zaujme čestné místo.
„Den po té události jsem nedokázal pracovat. Odpoledne jsem jí zatelefonoval, aby mi to vysvětlila, s úmyslem běsnit a vyvádět, ale převládlo moje ego a začal jsem být sarkastický. Dokonce jsem o tom lehce žertoval.“
Na začátku se přeneseme do
Londýna konce 19. století do chudinské čtvrti, kde malý Charlie Chaplin se svou
matkou a bratrem doslova živoří ze dne na den a z týdne na týden. V
„retrospektivních odbočkách“, které se objevují v celé knize, se
dozvídáme, jak se do této situace dostali. Postupně se stáváme svědky, jak se
všichni tři dostávají do chudobince a následně z něj, jak bratři poznávají
svého otce, jak se Charlie dostal k divadlu a do Ameriky. V Americe
ho okouzlil němý film, u kterého prakticky po celý život zůstal a dosáhl
neobyčejných úspěchů. Stvořil nezapomenutelnou postavu tuláka a natočil více
než devadesát komedií.
„Dorostl jsem do onoho obtížného a nevábného věku dospívání, kdy se člověk přizpůsobuje výrostkové mentalitě. Zbožňoval jsem šílenou odvahu a sentimentální drama, snil jsem a bloumal, zuřil jsem na život a miloval jsem jej, moje myšlení se dosud neproklubalo z kukly, a přece už vybuchovalo náhlými záblesky dospělosti. Lelkoval jsem v bludišti zkreslujících zrcadel a moje ctižádost tryskala nazdařbůh na všechny strany.“ (Myslím, že dospívání vystihl naprosto dokonale, že?)
Charlie Chaplin prožil obě dvě
světové války a je zajímavé číst o těchto událostech zase „z jiného úhlu
pohledu“. Válkám a hlavně politické situaci nejen ve Státech se věnuje značná
část knihy. Určitě měl velkou rodinu, ale moc o ní nemluvil. Za život se
čtyřikrát oženil (přičemž opravdu šťastný byl až se svou poslední manželkou
Oonou) a měl jedenáct dětí. Doopravdy se však zmínil jen o pěti – to jsou ty
„detaily“, o kterých moc nemluvil :)
 |
| Foto: http://graemesamuels.com/wp-content/uploads/2014/09/charlie-chaplin.jpg |
Kniha se mi skutečně moc líbila. Byla zvláštní. Nutila mě přemýšlet.
Nestrhla mne dějem, ale svou lidskostí. Rozhodně doporučuji, ale myslím, že je
určena spíše náročnějším čtenářům.
„Uvědomuji si, že mi doba i okolnosti přály. Hýčkaly mě nákloností světa, byl jsem milován i nenáviděn. Ano, svět mi dal, co má nejlepšího, i trochu toho nejhoršího. Ať se se mnou zhoupnul jakkoli, jsem přesvědčen, že štěstí i neštěstí zasahuje člověka náhodně, jako stín táhnoucích se oblak. Tohle vědomí způsobuje, že mnou nic zlého nikdy příliš neotřese, a to dobré mě příjemně překvapí. Nemám žádný životní plán, žádnou filosofii – ať mudrci nebo blázni, všichni se musíme se svým životem prát. Jsem zmítán nedůslednostmi; maličkosti mě někdy rozzuří a katastrofy se mě nedotknou… Tak šťasten občas sedávám při západu slunce na naší terase, hledím přes širý zelený trávník na vzdálené jezero a za jezero na uklidňující hory, nemyslím v takové náladě na nic a vychutnávám si jejich velkolepý klid.“
Mé hodnocení: 90 %
Charles Chaplin - Můj životopis
Žánr: Naučná literatura - Biografie a memoáry
Rok vydání: 1967, 1. vydání originálu: 1964
Počet stran: 550
Nakladatelství: Odeon
Překlad: František Vrba
Vazba knihy: vázaná
Žádné komentáře:
Okomentovat