POODHALTE ROUŠKU NOCI!

Otevřete desky. Zapraská hřbet. Vůně nové knížky vás praští do nosu. Pak vás pohltí svět tabáku, jazzu, rumu, 20. let, Ameriky a gangsterů a nepustí vás, dokud nedočtete poslední stránku. 

Vítejte POD ROUŠKOU NOCI!

Kniha vypráví životní příběh Joa Coughlina. Prozradí, jak jako malý zapaloval trafiky, jak vyloupil první banku, zamiloval se do nesprávné ženy, šel do vězení, popisuje, jak hrozné podnebí je na jihu USA i jak se postupně vypracoval na krále podsvětí, naučil se být připraven k tomu kdykoliv zradit nebo být zrazen.

Příběh se odehrává ve Spojených státech ve 20. a 30. letech minulého století, v období prohibice, korupce a hospodářské a ekonomické krize, kdy černý obchod a pašování jen kvetly. Pozadí příběhu se zakládá na historických událostech, ale postavy jsou smyšlené. 

Mně se knížka líbila. Přiznávám, že to není nějaká převratná kniha, za rok si na ni možná ani nevzpomenu. Ale je to něco jiného. Nikdy jsem nečetla žádnou gangsterku a tahle mě hodně bavila, zvláště když jsem se pořádně začetla. Při čtení jsem zase po dlouhé době prožila Syndrom tlusté knížky, kdy je knížka natolik tlustá, že než ji dočtete, už si tak zvyknete ji všude tahat, že všechny tašky vám potom začnou připadat neuvěřitelně lehké, a z knížky se stane váš nejlepší kamarád. 

"O pár let později vyvezli Joea Coughlina ve vlečném člunu do Mexického zálivu a zalili mu chodidla do vaničky s betonem. Zatímco dvanáct gangsterů čekalo, až budou dost daleko na širém moři a budou ho moct hodit přes palubu, Joe poslouchal bafání motoru a sledoval, jak za zádí pění bílá voda. A napadlo ho, že prakticky všechno podstatné - dobré či špatné -, co se v jeho životě stalo, se dalo do pohybu onoho rána, kdy mu poprvé přišla do cesty Emma Gouldová."

(Pod rouškou noci, D. Lehane, str. 11, protože takhle mají začínat dobré knížky!) 

Fandila jsem Joeovi a každou svou volnou chvíli jsem trávila v Americe. Knížku jsem přečetla za necelý týden, což je teď rekordní čas v poměru k počtu stránek (tuhle recenzi píšu na semináři z matiky, tak to má na mě evidentně vliv :) ). 

Postav je v knize dost, ale celkem rychle umírají, takže není těžké se v nich orientovat. Celkově na mě působili (ne)příjemně podle toho, jestli daná postava byla kladná či záporná. Neboli - kladné postavy byly skvělé, záporné odporné a tak to má být. Nejvíc se mi líbil Joe, kterému jsem si fakt oblíbila, protože to byl přeci hodný gangster :). Teď vážně - psychologie této postavy je dokonale propracovaná a já neměla problém si ho představovat a zamilovat.

Dennis Lehane je americký autor píšící kriminální příběhy. Velké množství jeho knih se stalo předlohou k filmům, ten nejslavnější - Tajemná řeka - dokonce vyhrál dva Oskary. V roce 2017 se můžeme těšit i na film Pod rouškou noci.

Mně se kniha moc líbila, velice dobře se četla a doopravdy to byl můj kamarád. A jestli bych knihu doporučila?

Knihu si určitě přečtěte, pokud:

• potřebujete dobrý důvod k prokrastinaci
• milujete příběhy, které vás nepustí
• nemáte zbytečných 20 000 na letenku, tohle funguje líp něž teleport
• máte rádi gangstry, vraždy, jazz a pochybná restaurační zařízení (v době prohibice jste si hospodu moc vybírat nemohli), pouliční přestřelky, doutníky a rum, Ameriku, Kubu, plantáže a černochy, španělsko-italskou angličtinu a stará auta, tohohle je v knížce přesně 418 stránek

Knížku raději nečtěte, jestliže:

• se máte učit na maturitu/státnice/zítřejší test z biologie, protože se nenaučíte nic
• máte rádi dobré a překvapivé konce - ukončení Pod rouškou noci mě nijak extrémně nenadchlo...
• špatně spíte či máte velice sugestivní mysl - vždyť tady smrt číhá za každým rohem! :)

Tak co - už víte, jestli si knížku přečtete?

Mějte se krásně!

V.

(Pod Rouškou noci, D. Lehane, 2016, nakl. Paseka, 424 stran)

P. S.: Děkuji mnohokrát MARTINUS.CZ za poskytnutí recenzního výtisku. A pokud chcete vidět, jak jsem knihu rozbalovala a co jsem ještě v balíčku našla, určitě si nenechte ujít Umboknižník!