BŘEZEN A JÁ aneb POTKALA JSEM NA ULICI ŽRALOKA!

Březen začal tak, že jsem poznala jednoho nejmenovaného pána, který řekl něco v tom smyslu (já už si to přesně nepamatuju, však už je to měsíc zpátky!), že nepotřebuju žádné kurzy na to, abych ten foťák, co jsem nosila jen pověšený kolem krku, mohla také používat. A tak jsem začala fotit a můžu vám říct jen jednu věc - vybrat do tohoto článku jen deset fotek bylo nereálné!!!

Hned první týden jsem takhle meganamotivovaná vzala foťák a dvě odpoledne jen fotila. Překonala jsem panický strach z kočky, která se ke mně přiblížila na dosah ruky, narazila na chobotnici a divila se, co to člověk všechno v tom městě nepotká...

Letošní plesovou sezónu jsem uzavřela skautským plesem. Kam se na něj hrabala půlka maturáků! Tuhle fotku jsem sem chtěla dát, protože mi kamarádka zakázala ji kdekoliv zveřejňovat, že jí to tam prý nesluší (tak hádejte, kdo je kdo :D).
Být skaut je cool!

Také se mi podařilo navázat spolupráci s Martinusem, čehož si moc vážím. Pokud jste ještě nečetli o mé dětské radosti, když jsem dostala balíček, navštivte Umboknižníka. A pokud jste ještě nečetli o mém nadšení z knihy Pod rouškou noci, nezapomeňte se podívat na recenzi.

A tímto uzavírám reklamní okénko.

Minulý víkend jsem se vážně překonala a jela po dlouhé době opět do Prahy (kterou jsem až do minulého víkendu vůbec neměla ráda). Nebyla jsem sama - přidala jsem se ke skupině umělců, kteří jeli do galerií čerpat inspiraci. A já evidentně další fotky. Byl to skvělý výlet a já nevím proč, ale Praha se mi vážně začala líbit. Objevila jsem nádherné knihkupectví a nejlepší cukrárnu na světě, tajně odposlouchávala hned několik skupin Španělů, kteří neměli ani tušení, že jim rozumím (muheheh), seděla na Karlově mostě, měla po deseti letech trdelník (a na dalších deset let mi bohatě stačil), viděla západ slunce na Žižkovské věži... No kdo by se do toho všeho nezamiloval, byl by blázen!

A málem bych zapomněla!!! Kde jinde než v Praze potkáte na ulici žraloka?

No a přišly také velikonoční  prázdniny - tentokrát plné učení. 

Důkazní materiál:

A nesmím zapomenout na kulturu! Já jsem společenský člověk, žádný introvertní knihomol! (Nic proti vám, introvertní knihomolové, ale já konvertovala k extrovertním knihomolům...) Snad až lehce nezdravě jsem si oblíbila divadlo, a tak jsem tento měsíc navštívila historickou činohru, německou operu v originále (němčinu fakt nemám ráda, půlku představení jsem se snažila zadržet smích, protože mi z nějakého prapodivného důvodu přišlo strašně vtipné, že mluví německy, ale Čarostřelce beru jako Překvapení měsíce, jelikož byla až překvapivě dobrá), mého divadelního "miláčka" Freddieho (na kterého doporučuji přijet, i když jste z druhého konce republiky!), skvělou komedii a hlavně - premiéru baletu Carmen. A že byla parádní!

Mimochodem - ta kytka není má, ten program není můj a krucinál vlastně ani ta fotka není moje :D Tímto zdravím Majdu z KulturníM!

Objevila jsem několik úžasných písniček a coverů a nemohla jsem jinak, než vám jednoho aktuálního favorita ukázat. A ano, i zde proběhl nelítostný boj o to, který bude ten vyvolený, nakonec vyhrálo cello - zaposlouchejte se a zamilujte se!

Také jsem našla tento krásný obrázek s jasným poselstvím - nezapomeňte, jak vám to sluší, když se smějete! Vážně!

A jaký jste měli měsíc vy? Doufám, že alespoň podobně krásný! Napište mi to do komentářů, ráda si počtu a třeba nachytám nějakou inspiraci...

Mějte se krásně!

V.

A tímto opět otevírám reklamní okénko.

Tyto a další fotky na instagramu - sledujte mě a nic vám neunikne! :)

A tímto opět uzavírám reklamní okénko. Již napořád.