čtvrtek 4. února 2016

PŘEČTENO V LEDNU: NOVINKA, KLASIKA, SLZY I SMÍCH

Leden ve znamení zachraňování známek měl být na přečtené knížky chudý. Také to tak vypadalo, ale po napsání posledních testů jsem popadla první knížku, pak druhou a už to jelo! Nakonec jsem jich na seznam Přečteno v roce 2016 napsala prvních pět. Novinku, klasiku, drsnou detektivku i milou komedii...




Rok u mě začal s detektivkou IZOLOVANÝ. Byla skvělá, celkem krutá a drsná, ale moc se mi líbila. Pokud jste ještě nečetli moji recenzi (což nechápu, protože mi přijde, že jsem za ten měsíc nemluvila o ničem jiném), rozhodně to napravte tady!

Mimochodem, po dočtení jsem tvrdila (a doopravdy jsem tomu věřila!), že urychleně opouštím svůj sen navštívit pitevnu. Blbost! Dneska jsem jsem tam byla. Fakt. A? Bylo to boží! Respektive velice zajímavé a poučné. Jo, neměla bych být tak nadšená, že jsem viděla otevřenou dutinu břišní novorozeně. Takže ano, bylo to poučné...
Kecám, bylo to fakt skvělý a neuvěřitelný! Ono to miminko mělo takové malinkaté a roztomilé vnitřnůstky! Držela jsem lidský mozek a rozpitvanou nohu! Prostě.. 
Jo, zpátky ke knížkám...




Následně jsem (velice zodpovědně) sáhla po klasice na maturitní četbu. Na NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID jsem se těšila velice dlouho, měla jsem ji v polici Přečíst co nejdříve! několik měsíců a čekala jsem na správnou náladu a příležitost. Už jsem ji jednou četla a pamatuji si jen, že mi připadala celkem fajn (asi - to už si taky moc nepamatuji) a jak dopadla. Druhé čtení bylo... sakra těžké! Připadala mi předtím celkem fajn? Byla hrozná, děsivá, skvělá; děsivě skvělá, hrozně děsivě skvělá, hrozně děsivě hrozně skvělá (myslím, že víc kombinací těch slov už dohromady neposkládám). Byla smutná. Silná. Neuvěřitelná. Ne, spíše byla neuvěřitelná tím, jak uvěřitelná musela být. Jak se to před sto lety vážně dělo. Jak lidé umírali. Jak kluci umírali... Recenze bude brzy napsaná (opět čekám na tu správnou náladu) a doufám, že tyhle náhodné pocity pospojuje tak, abyste z toho měli něco i vy. Bude těžké psát o nejsmutnější knížce, co jsem kdy četla...




Po dočtení jsem pro jistou stabilizaci duše musela přečíst něco veselého. A volba jasně padla na KAFE A CIGÁRKO od blogerky Marie Doležalové ze stejnojmenného blogu. Krátké fejetony z hereckého prostředí, které přibližují ten pro mnohé lidi nikdy nesplněný sen s názvem (Pofidérní) SLÁVA, jsou veselé, krátké a neuvěřitelně milé. Knížka se mi četla velice dobře, skvěle jsem se bavila a rozhodně ji doporučuji. Recenze také bude brzy, slibuji! Pokud si ale chcete ukrátit dlouhou chvíli při tom čekání (jelikož to chvíli bude trvat), podívejte se na fotočlánek s fotkami právě téhle krásné knížky.




Další byla superrychle přečtená klasika LAKOMEC. Divadelní hru jsem viděla třikrát, pokaždé se mi moc líbila. Devadesátistránkové drama jsem měla přečtené za dvě hodiny. Stejně jako v divadle jsem se i teď bavila. Pan Moliére i před stovkami let psal s lehkostí a humorem. Navíc si vybral tak nadčasové téma, že je aktuální také v současnosti. Doporučuji pro oddychové čtení i pro maturitní lenochy, kteří stopadesátistránkovou knížku považují za tlustou... Recenze v rámci projektu Povinná četba nemusí být jen nuda již během února.




Poslední knížkou ledna se stal román POŘÁD JSEM TO JÁ. Nebudu nikomu nic nalhávat - mně se nelíbil. Nepopírám, že je dobře napsaný (paranoiu z toho, že mám Alzheimra, ve mně vyvolal dokonalou), ale jinak to nebyla kniha pro mou věkovou kategorii, řekla bych. Znám paní, která je ve stejném věku jako hrdinka, a v té vyvolala hluboký a nezapomenutelný zážitek. Nicméně já nelituji, že jsem ji četla, bylo zajímavé vidět tuto chorobu z pohledu nemocného a vlastně se o ní něco dozvědět, protože jsem o této problematice nevěděla prakticky nic...



To byl můj leden v knížkách. Pokusím se dopsat recenze, které jsem vám naslibovala, co nejrychleji (protože by se bez nich zbořil svět, umírala koťátka a černoušci a vlastně spoustu z vás by bez nich mělo naprosto zkažený život - haha, ironie). Ale dost o mně (o tom byl přeci celý článek!) - co vy? Co jste četli? Přečetli jste něco zajímavého? Pochlubte se v komentářích!

Mějte krásný den!
V.

7 komentářů:

  1. Nechápu, jak to děláte, že přečtěte tolik knížek za měsíc :-\ Já chci taky, neumím to :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říká se tomu prokrastinace... I když nevím, jestli zrovna tímhle bych se měla chlubit...
      Děkuji za komentář!
      V.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Pořád jsem to já jsem četla taky v lednu a mně se líbil. Silný příběh, tvrdá realita života.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebylo to napsané špatně, jen mě to nechytilo... Ale co jsem tak slyšela, patřím spíše do té méně početné části čtenářů. Jsem ráda, že vám se to líbilo :)
      Děkuji za komentář.
      V.

      Vymazat
  4. Všechny knihy znám od vidění, ale ještě jsem ani jednu nečetla(bohužel :/ ). Na knihu Izolovaný si brousím zuby a na Remarquea (nevím, zda se to tak píše :D ) též. :) Pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Obě knížky se mi moc líbily, rozhodně je doporučuji :)
      V.

      Vymazat