K čemu jsou mi ruce, dlaně,
mám je utít nebo zkrátit?
... (315)
Píše se rok 1988 a kromě předehry toho, co se má brzy stát, se odehrává i další boj. Boj s časem, boj o život.
Upozornění: celá recenze je protknutá nenápadnými spoilery, takže pokud se dozvíte něco, co jste vědět nechtěli, svalujte na mě jen část viny :)
Jednoho dne dostane policista Krauz zvláštní anonymní dopis, spíše se hodí říct báseň, a brzy se v lesíku nalezene mrtvola mladé ženy. Jaké překvapení, když policista Krauz v neznámé pozná svou milenku a v dopise svou báseň. Tím začíná (ten v detektivkách známý) běh na dlouhou trať. Odhalí vraha? Kolik dalších básní stihne ještě Básník napsat?
Dominik Dán je známý slovenský spisovatel detektivních románů. Narodil se v roce 1955 a za svůj život vydal necelé dvě desítky knih. Dohromady tvoří sérii Naše město a toto je jeho první kniha, kterou jsem četla.
Obálka je typická svou žlutočernou páskou, která se objevuje na každé knize, takže na první pohled poznáte, že je to další "dánovka". Ten nápad se mi moc líbí, obálka zaujme na první pohled.
Z našeho prvního recenzniho výtisku jsem byla nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála - co když se mi nebude líbit? To by nebyl zrovna dobrý začátek :D Naštěstí jsem tento problém řešit nemusela. Kniha byla skvělá! Příběh plynul, navazoval a navnazoval - nutil mě číst dál a dál. Chvíli mi trvalo, než jsem se přenesla do té správné doby - přeci jen mně, mladší generaci, moc nedochází, že tehdy lidé nemohli prostě zapnout počítač, nebo zavolat na mobil -, ale když jsem se zorientovala, vše začalo dávat smysl.
Spisovatelův styl psaní byl normální, čtivý, žádné přehnané originální kreace. Bohužel skoro všechny věci, které bych knize vytkla, se týkají právě stylu psaní.
Nespisovná řeč
V přímých řečích se snad nic jiného neobjevuje. Ano, vím, že v současné době prakticky nikdo nemluví spisovně, když doopravdy nemusí, ale vždyť toto je kniha! Z jakého jiného místa, než z literatury bychom se měli naučit spisovnou mluvu? Pokud začneme i sem tlačit tu nespisovnou, jak se pak můžeme divit, že děti neumí správně mluvit? Nazývejte mne zastaralou a staromódní, ale já jsem se z knih naučila spisovnou češtinu a ta nespisovná mi tam připadá jako pěst na oko...
Angličtina - nebo spíš "angličtina"?
Nevím, jak to v minulém režimu chodilo, ale co jsem tak pochopila, přišlo mi, že se moc lidí (zvláště těch starších) anglicky neučilo. Proto mě velice překvapilo, že se v knize objevují taková slova jako vo co gou (fakt, takhle to tam bylo!), nebo sukses. Já je nepoužívám ani teď a nejsem si jistá, jestli se taková slova používala před třiceti lety...
Samozřejmě je tu i dost věcí, co stojí za vyzdvihnutí.
Čtivost
Tu jsem už zmiňovala několikrát a dobře vím proč. Jakmile jsem se do knihy začetla (uznávám, že mi to pár stránek trvalo), chtěla jsem číst pořád. Končí škola a měla bych se učit na poslední testy? To počká, Básník je mnohem lepší! - Ať žije prokrastinace!! :D
Časové posuny
Objevují se ve většině knih a ne každý spisovatel je úplně zvládá. Pan Dán je ale zvládl výborně.
Motiv vraždy
A to se mi strašně líbilo! I když obětí (nebo oběťmi ;) ) byla žena, motiv nebyl primárně sexuální. Žádné kruté znásilňování se v této knize nekoná. (Omlouvám se, pokud jsem vás zklamala :) )
Jako poslední věc, o které bych ráda mluvila, je konec. (A bacha, v tomto odstavci už nějaký ten spoiler doopravdy bude!) Konec je špatný. Už to v sobě neudržím, musím vám to říct - měl ho prostě zabít!!! Nevím, proč to tak neudělal - pan spisovatel vybudoval úžasné napětí, čtenář nevěděl, co bude dál a... pak to skončilo jako prakticky každá detektivka! To mi zážitek z celé knihy dost zkazilo. A už tomu nepomohl ani ten slabý pokus o vylepšení v posledním odstavci. Navíc to ani nebylo originální - přesně takový konec už nějaká kniha měla (úplně se mi to vybavuje, ale bohužel si nemohu vzpomenout na jméno..). Víc nechci prozrazovat, přečtěte si to sami.
Celkově ale knihu hodnotím velice kladně. A komu bych ji doporučila?
Knihu si přečtěte, pokud:
Knihu nečtěte, jestliže:
Upozornění: celá recenze je protknutá nenápadnými spoilery, takže pokud se dozvíte něco, co jste vědět nechtěli, svalujte na mě jen část viny :)
Jednoho dne dostane policista Krauz zvláštní anonymní dopis, spíše se hodí říct báseň, a brzy se v lesíku nalezene mrtvola mladé ženy. Jaké překvapení, když policista Krauz v neznámé pozná svou milenku a v dopise svou báseň. Tím začíná (ten v detektivkách známý) běh na dlouhou trať. Odhalí vraha? Kolik dalších básní stihne ještě Básník napsat?
Dominik Dán je známý slovenský spisovatel detektivních románů. Narodil se v roce 1955 a za svůj život vydal necelé dvě desítky knih. Dohromady tvoří sérii Naše město a toto je jeho první kniha, kterou jsem četla.
Obálka je typická svou žlutočernou páskou, která se objevuje na každé knize, takže na první pohled poznáte, že je to další "dánovka". Ten nápad se mi moc líbí, obálka zaujme na první pohled.
Z našeho prvního recenzniho výtisku jsem byla nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála - co když se mi nebude líbit? To by nebyl zrovna dobrý začátek :D Naštěstí jsem tento problém řešit nemusela. Kniha byla skvělá! Příběh plynul, navazoval a navnazoval - nutil mě číst dál a dál. Chvíli mi trvalo, než jsem se přenesla do té správné doby - přeci jen mně, mladší generaci, moc nedochází, že tehdy lidé nemohli prostě zapnout počítač, nebo zavolat na mobil -, ale když jsem se zorientovala, vše začalo dávat smysl.
Spisovatelův styl psaní byl normální, čtivý, žádné přehnané originální kreace. Bohužel skoro všechny věci, které bych knize vytkla, se týkají právě stylu psaní.
Nespisovná řeč
V přímých řečích se snad nic jiného neobjevuje. Ano, vím, že v současné době prakticky nikdo nemluví spisovně, když doopravdy nemusí, ale vždyť toto je kniha! Z jakého jiného místa, než z literatury bychom se měli naučit spisovnou mluvu? Pokud začneme i sem tlačit tu nespisovnou, jak se pak můžeme divit, že děti neumí správně mluvit? Nazývejte mne zastaralou a staromódní, ale já jsem se z knih naučila spisovnou češtinu a ta nespisovná mi tam připadá jako pěst na oko...
Angličtina - nebo spíš "angličtina"?
Nevím, jak to v minulém režimu chodilo, ale co jsem tak pochopila, přišlo mi, že se moc lidí (zvláště těch starších) anglicky neučilo. Proto mě velice překvapilo, že se v knize objevují taková slova jako vo co gou (fakt, takhle to tam bylo!), nebo sukses. Já je nepoužívám ani teď a nejsem si jistá, jestli se taková slova používala před třiceti lety...
Samozřejmě je tu i dost věcí, co stojí za vyzdvihnutí.
Čtivost
Tu jsem už zmiňovala několikrát a dobře vím proč. Jakmile jsem se do knihy začetla (uznávám, že mi to pár stránek trvalo), chtěla jsem číst pořád. Končí škola a měla bych se učit na poslední testy? To počká, Básník je mnohem lepší! - Ať žije prokrastinace!! :D
Časové posuny
Objevují se ve většině knih a ne každý spisovatel je úplně zvládá. Pan Dán je ale zvládl výborně.
Motiv vraždy
A to se mi strašně líbilo! I když obětí (nebo oběťmi ;) ) byla žena, motiv nebyl primárně sexuální. Žádné kruté znásilňování se v této knize nekoná. (Omlouvám se, pokud jsem vás zklamala :) )
Jako poslední věc, o které bych ráda mluvila, je konec. (A bacha, v tomto odstavci už nějaký ten spoiler doopravdy bude!) Konec je špatný. Už to v sobě neudržím, musím vám to říct - měl ho prostě zabít!!! Nevím, proč to tak neudělal - pan spisovatel vybudoval úžasné napětí, čtenář nevěděl, co bude dál a... pak to skončilo jako prakticky každá detektivka! To mi zážitek z celé knihy dost zkazilo. A už tomu nepomohl ani ten slabý pokus o vylepšení v posledním odstavci. Navíc to ani nebylo originální - přesně takový konec už nějaká kniha měla (úplně se mi to vybavuje, ale bohužel si nemohu vzpomenout na jméno..). Víc nechci prozrazovat, přečtěte si to sami.
Celkově ale knihu hodnotím velice kladně. A komu bych ji doporučila?
Knihu si přečtěte, pokud:
- milujete příběhy, které vás ke knize úplně přišpendlí a nutí vás číst dál
- se chcete vrátit do svých mladých let (pro starší), nebo poznat, jak se tehdy měli naši rodiče a prarodiče (pro mladší)
Knihu nečtěte, jestliže:
- máte fakt rádi komunisty
- v knize nevystojíte ani zmínku o sexu, nebo se naopak vyžíváte až ve fakt hnusných věcech
- rádi sledujete všechny postavy a jejich vývoj a hadáte, kdo je vrah
Mé hodnocení: 85 %
A co vy? Četli jste tuto úplnou novinku, nebo se chystáte? Znáte Dominika Dána a jeho knihy?
Doufám, že se vám recenze líbila. Nechci být posel špatných zpráv, ale možná byla poslední. Ale o tom všem vám povím v dalším článku.
Mějte se moc krásně!
V.
P. S. Tento recenzní výtisk nám poskytlo nakladatelství Slovart, po stopadesátéosmé mu moc děkujeme! Pokud se chcete podívat na první článek - Umboknižníka -, naleznete ho ZDE.
Žánr: detektivka
Rok vydání originálu: 2013
Rok vydání v ČR: 2015
Počet stran: 328
Nakladatelství: Slovart
P. S. Tento recenzní výtisk nám poskytlo nakladatelství Slovart, po stopadesátéosmé mu moc děkujeme! Pokud se chcete podívat na první článek - Umboknižníka -, naleznete ho ZDE.
Dominik Dán - BÁSNÍK
Žánr: detektivka
Rok vydání originálu: 2013
Rok vydání v ČR: 2015
Počet stran: 328
Nakladatelství: Slovart
Na díla tohoto spisovatele se moc těším, i když to není můj nejoblíbenější žánr. Co jsem pochytila z jiných názorů, tak je tento spisovatel ojedinělý a drží si svůj styl, což je vždy dobře :) Takže uvidíme, kdy se k němu dostanu :)
OdpovědětVymazatČetlo se to velice dobře, určitě doporučuji :)
VymazatDěkuji za komentář.
V.
Četla jsem všechny knihy vydané v češtině a chystám se na ty slovenské /já ještě slovensky rozumím/, velmi mě baví škádlení a pošťuchování policistů užívám si to, zápletky v knihách nejsou zbytečně překombinované - jak se to objevuje v knihách módních severských autorů - a přesto nás udržují v napětí. Pro mladší generaci bych asi ubrala trochu politiky, oni skutečně už nevědí o čem je řeč. Prosím, pište dál a pište rychle
OdpovědětVymazatNelze než souhlasit! Musím říct, že mi to chybí dokonce do té míry, že už se chystám v brzké době na nějakou další.. Nápad přečíst si je ve slovenčtině je dobrý - možná to také vyzkouším. Já jsem slovensky ještě nic nečetla, ale mohla by to být zábava :)
VymazatDěkuji moc za komentář, psát už zase budu častěji a možná vás potěším (pokud se mi to povede) i dalšími články o dánovkách.
V.