Je to přesně sedm měsíců a tři
dny, co jsme si společně s Martinou založily tento blog. Co bude dál? A
bude vůbec něco?
 |
| Zdroj |
Samozřejmě, že bude, nebojte! :) Ale začínají
prázdniny, prázdninové cesty, zážitky a času bude snad ještě míň než během
školního roku. Ale o tom dále. Přenesme se teď úplně na začátek.
Všechno to začalo jednoho
deštivého listopadového dopoledne při hodině matematiky. Hrozně mě tehdy
nebavila, to si ještě teď dobře pamatuji. Nudila jsem se a úplnou náhodou jsem
narazila na rozhovor s bloggerkou Brabikate. Tehdy jsem nesledovala žádný
blog, myslela jsem si, že je to záliba leda tak pro třináctileté znuděné
holčičky, které píšou jen o klucích, oblečení a problémech s rodiči… Ani
ve snu mě nenapadlo, že by někdo mohl psát O KNÍŽKÁCH! Objevila jsem tedy první
knižní blog, pak druhý, třetí, desátý… A úplně mi to učarovalo.
Stačily tři dny a už jsme
s Martinou seděly ve třídě u nově založeného blogu a lámaly si hlavu nad
jménem. Já jsem totiž člověk činu a Martinka člověk, který mě v tom nikdy
nenechá. Napsaly jsme úvodní články a první recenze. V lednu se
k tomu přidaly Náhodné pondělky. Sice většina vycházela v úterý (pokud
vůbec :D ), ale vycházela. Vlastně celý náš blog vydržel déle, než jsem si
v listopadu dokázala představit. A mne baví čím dál tím víc.
Teď konečně
začínají vytoužené prázdniny. Období cestování a lenošení. A vzhledem k tomu,
že obě dvě se těmto činnostem budeme velice aktivně oddávat, články nebudou
vycházet pravidelně. Jen takové upozornění, kvůli kterému tohle všechno píšu.
 |
| Zdroj |
A na závěr trocha přehledové
sentimentality. Za minulých sedm měsíců jsme napsaly několik desítek článků,
které byly přijaty povětšinou kladně, což nás velice těší. Začalo nás sledovat
několik desítek lidí na Facebooku i na Google+ a necelá desítka na GFC (ale to
jenom proto, že jsem blbec, který neuměl najít tu ikonku :D ). Každý ten člověk
nás doopravdy moc těší. Děkujeme za přízeň, kterou nám projevujete, a doufáme,
že i projevovat budete!
A je tu ještě jeden člověk,
kterému bych chtěla poděkovat – Martinka. Je sice pravda, že se o blog starám
hlavně já, píšu většinu článků a spravuji naše stránky na sociálních, ale bez
Martiny by nic z toho nebylo. Ona je člověk, který mne u toho všeho drží a
(i když mě fyzicky nenapadá!) kope do mě, abych něco dělala. Takže Martinko,
děkuji!
Tohle je
konec. Co jsem chtěla říct, řečeno bylo. Zjistila jsem, že „vykecávací články“
mi fakt nejdou a že je psát nebudu. Nezbývá tedy nic jiného, než vám popřát,
abyste si užili prázdniny a pokud se občas zastavíte i na našem blogu, budeme
rády.
V.
P. S. Pokud
nás ještě nesledujete na sociálních sítích, napravte to. Jak už jsem
předesílala, nebudu mít tolik času psát články, ale o to častěji napíšu status
s krátkým názorem na knížku, co zrovna čtu. Budou to takové Facebookové
recenze :D
P. P. S. A
máme ještě jedno překvapení – X. Schválně, kdo ví, co to znamená? :)
 |
| Zdroj |
Jsem ráda, že hodláte pokračovat. První myšlenka na založení vlastního blogu mě napadla taktéž u článku Brabikate, ale k odhodlávání k její realizaci mi trvalo půl roku =D Že bude hezké počasí? :-)
OdpovědětVymazatAsi nejsi tak zvyklá jako my :D
VymazatObrázek s tím nemá nic společného, je čistě ilustrativní ;)
Děkuji za komentář.
V.
úplně zbytečný a nudný článek ... ;-)
OdpovědětVymazatUznávám, že informačky a vykecávačky mi úplně nejdou. Doufám ale, že u nás na blogu najdeš i nějaký článek, co by tě bavil.
VymazatMimochodem, neměli už jsme spolu tu čest? Jako bych ta slova už někdy četla...
V.
možný to je, na tomhle blogu poprvý nejsem ... ;-) ale nejspíš sem tu naposled protože tohle je jeden z nejmíň zajímavých blogů co znám ... ;-)
VymazatV tom případě nezbývá než říct: Je mi líto. A víte vy co? Pokud na to máte dost odvahy, přestaňte se skrývat za rouškou anonymity a napište mi zprávu, kde mi detailně popište, co je na tom našem blogu tak nudného a nezajímavého. Myslím to vážně!
VymazatV.