TOHLE PŘECE NENÍ ŽÁDNÁ LOVE STORY!

Román Solitaire se pyšně honosí podtitulem Tohle není žádná love story. Že by to bylo konečně něco jiného než typická červená knihovna?

Debut Alice Osemanové nás přenáší do prostředí střední školy v malém blíže nespecifikovaném městě kdesi ve Spojeném království. Tori Springová - pokud by vás zajímalo, z jakého to pochází jména, tak je to Victoria, ale ona bytostně nesnáší, když jí tak někdo říká - je jedna z mnoha studentek Higgsu a popravdě do teď nechápu, proč si autorka vybrala právě její příběh, protože na škole jsou určitě mnohem zajímavější lidé než Tori, ale o tom až dále. Na 320 stránkách poznáváme smutný, uzavřený a nenáviděný svět mladé slečny bez přátel a s neustále se měnícími náladami. A když říkám neustále, tak myslím doopravdy neustále - na jedné straně klidně i čtyři různé nálady, žádný problém! Jednoho dne se ale vše změní (přitom vše zůstává při starém), když do jejího života náhle vstoupí dva kluci (slečna spisovatelka není žádná troškařka) a jeden záhadný blog - Solitaire.

Zdroj

Alice Osemanová je devatenáctiletá studentka angličtiny na Durhamské univerzitě, která miluje čtení a psaní nade vše. Bydlí v Kentu v Anglii. Příští rok by měla vyjít její další kniha. Román Solitaire údajně částečně vychází z jejích zkušeností a zážitků právě ze střední školy.

Kniha se mi četla dobře (v rámci možností - o tom dále), spisovatelka má velice dobrý styl psaní bez nějakých velkých hluchých míst a nudných pasáží. Upřímně, nemohla jsem odložit tu knížku, protože jsem nevěděla, jakou blbost Tori na další stránce zase udělá (bohužel to nemyslím v tom dobrém slova smyslu...). A tímto se dostávám k postavám.


Postavy knihy = kámen úrazu. 

Budu upřímná - Tori mi nesedla. Ufňukaná, malá, nesamostatná, hloupá holka, která má 320 stránek řečí, jak se chce změnit a nakonec neudělá vůbec nic. Bohužel Naštěstí jsem se s ní nemohla ztotožnit, celou dobu jsem se chytala za hlavu (doslova! - ležela jsem nemocná sama doma, takže jsem si to mohla dovolit) a ptala jsem se, co to zase dělá/plácá/vymýšlí/řeší (s odpuštěním) za blbosti. Pokud se chcete dozvědět nějaké konkrétní příklady těch nesmyslů a nebojíte se nějakého toho spoileru, na konci článku bude pár příkladů.
Tori pro mě byla zklamání!

Ostatní postavy už na tom byly lépe. Škoda jen, že nedostaly víc prostoru, protože by alespoň trochu odvedli pozornost od naprosto tragické hlavní postavy. Mně se asi nejvíc líbil Charlie s Nickem, ale do teď pořádně nevím, co se tehdy Charliemu stalo. 

Kniha byla pro mě jednoznačným zklamáním. Na fráze "Boha jeho!" a "Je to vtipný, protože je to pravda." (i když to bylo většinou spíš k pláči) jsem se stala alergickou. Dokázala jsem, že "chytat se z něčeho za hlavu" se nevyskytuje jen v knížkách, ale doopravdy to dělám. A taky že jsem našla knížku, kterou fakt nemám ráda. Na druhou stranu - na psaní téhle recenze jsem se těšila posledních 200 stránek.

Mé hodnocení: 5 %

Já za sebe knihu rozhodně nedoporučuji. Tím ale neříkám, že vám se nemůže líbit. Je to jen můj názor. Možná, že kdyby Tori nenenáviděla a nebojkotovala vše, jaká jsem já sama a o co se snažím, kdyby měla alespoň malinko podobné názory a vize (alespoň jednu!), byla bych méně kritická. Bohužel to tak není...

V.

Zdroj

Zdroj

P. S.: 
Pokud někoho zajímá, co Tori vymyslela, řekla a proč ji nemám ráda, zde jsou konkrétní příklady. Nejsou to přesné citace, většinou jen mé poznámky, které mě napadly, když jsem knihu četla. 

POZOR! NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!

• Kniha se pyšně chvástá podtitulem Tohle není žádná love story. "To jsem na to zvědavá," řekla jsem si a knihu s očekáváním otevřela. Hned v druhé kapitole jsem měla sto chutí ji zase zavřít a mrsknout do kouta. Ze stránek na mě drze mávala Tori - dívka, která není jako ostatní, speciální, jedinečná, nezadaná a která rozhodně neuznává, že i někdo jiný by mohl být jiný. Jak sama řekla - ona je hlavní postava a ostatní jsou jen tupý komparz. Potkat si ve skutečném světě, jednu bych jí vrazila důkladně bych ji se svým názorem seznámila. No, zatím to vypadá jako typická love story...
• "Proč se bavit s lidmi? Proč se jich na něco ptát?" pomyslela si Tori. - Že by to ostatní mohlo zajímat??? Nobelovu cenu pro slečnu Victorii, která právě přišla na jednu z největších záhad lidstva!
• Jedna má rada do života: Pokud mi někdy kdokoliv řekne, že jsem sexy roštěnka, tak ho vlastnoručně zaškrtím!!!
• Lže a neví proč to dělá. Chudinka.
• Ujíždí na ubrečených klucích. V každém věku.
• Trvá jí přesně 206 stránek, než zjistí, že by se sebou měla začít něco dělat... Ovšem to do konce knihy nezvládne.
• Celou dobu se řeší problémy jako ze školky.. Budeš můj kamarád? Já tě nemám ráda, už nejsi můj kamarád. Už s tebou neka. A tak dále.
• Tohle není žádná love story, protože hlavní protagonisté mentálně neoslavili asi ani třinácté narozeniny.
• Tori má velice zvláštní myšlenku - je šťastný jen ten, kdo nemá problémy? Ach Tori, každý má problémy. A každý si myslí, že právě ty jeho jsou nejdůležitější na světě...
• Je fakt hloupá. Protože ono je normální se v lednu v mrazu koupat v řece. Zachraňovat hořící školu. Utíkat, když se někdo odváží se jí na něco zeptat. Líbat se s klukem na hořící střeše. A myslet si, že umře, když vedle ní vybouchne petarda (ne, že by to nebolelo, nebo že by nepřišla o ruku, ale ta z toho udělala aféru, jako kdyby doopravdy umřela!)