Dobře, druhé největší - všichni přeci víme, že to úplně největší a nejhorší nastává v knihkupectví, když máte v peněžence "jen" tři stovky...
 |
| Zdroj |
Proč se nebát knihu odložit?
Podle mě je argument číslo 1 čas. Ten mohu přeci věnovat knize, která mi přijde zábavnější, lepší, či kvalitnější. Je to kus mého (zbytečně zahozeného) života. S tím souvisí i druhý důvod a tím je nuda. Proč se úplně zbytečně nudit u knihy, když na světě existuje nespočet publikací, které by mě rozhodně bavily více? Je jich tolik, že ani za čtyři pozemské životy nepřečtete všechny dobré knihy. A co teprve kdybyste měli číst i ty špatné!
Posledním důvodem, který zde zmíním, je šíření negativního postoje vůči knize. Každý má rád něco jiného a každá kniha se alespoň jednomu člověku na planetě musí líbit (i kdyby to měl/a být jen autor/ka). Je proto naprosto zbytečné šířit svou nespokojenost a odrazovat tím čtenáře, kterým se kniha mohla líbit, předem. Prostě (a hlavně jednoduše) stačí knihu odložit a je po problému!
Proč číst dál, ať se děje cokoliv?
První důvod zní - kniha může překvapit. Z nejhorší noční můry se může stát posedlost, u které netrpělivě čekáte na další díl. Uznávám, že se mockrát nestane, ale občas ano a za tahle občas to stojí.
Nejpádnějším argumentem zůstává pokrytectví. Respektive nepokrytectví. Když knihu dočtete a stejně se vám nelíbí (což se velice snadno může stát), nikdo vám to nevezme. Je to váš názor podložený argumenty a konkrétními příklady toho, co se vám nelíbilo. A je jen na vás, jak moc ten názor budete nutit ostatním. Ještě je tady vždycky ta možnost, že ten dotyčný může kdykoliv přestat poslouchat/číst, že?
Každou další knihou si tříbíte vkus. Když se mi nelíbí nějaká kniha, tak už si žádnou další podobnou nepřečtu - to mi přijde logické. Z toho mi vychází, že když si přečtu jednu knihu, která se mi nelíbí, následně ušetřím spoustu času za začínání dalších knih, které jsou na podobném principu, nebo od stejného spisovatele.
Poslední důvod je tak trochu... změkčilý. Nebo ušlechtilý - záleží na tom slavném úhlu pohledu. Ten člověk (myslím tím spisovatele, ale dalo by se to rozšířit i na nakladatele, redaktory, překladatele a další) se snažil. Trávil svůj čas, vydával svou energii a častokrát i peníze na to, abychom si jeho dílo mohli přečíst. Proto já osobně se snažím projevit úctu a uznání, že něco dokázal, už jen tím, že si to přečtu. I když to nikdo nebude vědět, dělám to alespoň pro ten pocit. Pak mám právo na svůj názor. A ten si vždycky můžu nechat pro sebe. Nebo nemusím...
A co vy? Ke které straně se přikláníte? Nevadí vám, číst i nudnější knížky, nebo je zahazujete po první kapitole?
V.
Já osobně knihu odkládám. Většinou mám doma několik nepřečtených knih, na které není čas. Po těchto knihách sahám, když mě nějaká nebaví. Ale knihu neodkládám po 1. kapitole. Knihu se snažím číst a pokud se do jejího čtení musím nutit, nemá to cenu. Vždy odkládám, pokud se +- po 5 dnech nedostanu alespoň do poloviny. U tlustších knih je to samozřejmě jiné.
OdpovědětVymazatTenhle interval se mi zdá rozumný. Knize dáš šanci, ale když to nejde, tak to prostě nejde...
VymazatDěkuji za komentář.
V.
Já se zásady knihy neodkládám. Mám to prostě v povaze - když mi něco najde, snažím se zatnout zuby a překousat se přes to. Už se mi párkrát stalo, že přes nepovedený úvod, byla na konec kniha vážně úžasná, na druhou stranu se mi nesčetněkrát stalo, že kniha byla opravdu tak strašná, jako na začátku. Snažím se ale prostě brát si takové knížky, u kterých předpokládám, že mě budou bavit. Opravdu nutit se už v poslední době musím jen do těch odborných :))
OdpovědětVymazatAno, mám to velice podobně! :)
VymazatDěkuji za komentář.
V.
Skvělý článek :) Já se snažím knihy neodkládat a vždy je dočíst i do konce, protože kdo ví, třeba ten konec bude stát opravdu za to..Ale ne vždycky to vyjde :) Zatím jsem narazila asi na čtyři knížky, které mě vůbec, ale vůbec nebavily, takže jsem je musela odložit.:) Bylo by zbytečné marnit nad nimi čas, když můžu číst něco lepšího :)
OdpovědětVymazatJá se je také snažím neodkládat - kdo ví, co se tam stane? Ale souhlasím s tím, že častokrát se tam nic nestane a je to doopravdy nuda...
VymazatDěkuji mockrát za komentář!
V.
Dočítám (nebo nedočítám) podle toho,jak mám čas/náladu, nebo podle toho, jestli je daná knížka z knihovny nebo z domácích zásob - když jde o první případ a fakt hodně mě nebaví, tak se tím nijak nestresuju a vrátím ji nedočtenou, když jde o druhý případ, tak se tím taky nestresuju, protože prostě vím, že ji za půl roku/za rok najdu tam, kde ji odložím... :-)
OdpovědětVymazat:D tak ty jsi evidentně naprosto v pohodě. Hlavně žádný stres. A tak to má být :)
VymazatDěkuji za komentář.
V.
Jo, stres škodí =D Máte to tu hezké, příjemné, design mi připomíná knižní papír :-)
VymazatDěkujeme, moc jsi nás potěšila. Upřímně, přirovnání ke knižnímu papíru jsem ještě neslyšela.. :)
VymazatV. + M.
Knihu pokaždé dočtu - nebo ji odložím na položku věčně rozečtených, ale tam se zatím ocitly jen dvě knihy - Až delfín promluví, protože jedna věta zabere dvě stránky (bez legrace!), a Sophiina volba, ale tam svou váhu asi mělo i to, že ji mám na čtečce, a tam nějak zvládám jen knihy, které mě skutečně baví.
OdpovědětVymazatJinak dočítám, zvládám i otravnou povinnou četbu a podařilo se mi dočíst Mein Kampf - a ta hrdost za takový výkon pak stojí za to, i když je ta kniha naprosto příšerná. :)
http://hrbitov-meho-ja.blogspot.cz/
Mein Kampf?? Tak to se hluboce klaním. Do toho bych fakt nešla!! Jinak máš pravdu, že ta hrdost, co po dotčení pocítíš je k nezaplacení :)
VymazatDěkuji za komentář.
V.
Ještě donedávna jsem zastávala názor dočíst "do konce za každou cenu". Hlavně tedy z toho důvodu, že se mi často stávalo, že začátek mne třeba příliš nenadchnul, ale konec byl úžasný. Navíc mám taky takový pocit, že to (ani tak autorovi) té knize prostě dlužím.
OdpovědětVymazatV poslední době se mi však stalo, že jsem přeci jen knihu odložila. Na druhou stranu mám pocit, že každá kniha má "svůj pravý čas". To že mi nesedla teď neznamená, že za půl roku to nebude to nejlepší, co jsem četla. Ale odkládám je hrozně nerada, mám pak i trochu pocit, že jsem selhala sama před sebou (asi hloupé).
Ale teda nejvíc mě dokáže "naštvat" kniha, která má cca 400-450 stran, já se do ní začtu, prvních 200 je třeba naprosto úžasných a pak kolem 300 si říkám jen "Bože, to je nuda k uzoufání, ale když už jsem do toho vložila tolik energie, přece to teď nevzdám". (Konkrétně jsem tohle zažila u S láskou Rosie.)
Hnízdo zvrhlé Narcisky
Ano, ano, ten pocit "dlužnosti" moc dobře znám :)
VymazatI s tím druhým pocitem mi nezbývá nic jiného než se ztotožnit. I když je pravda, že Malý princ u mě stále na svůj čas čeká...
Děkuji za komentář.
V.
Rozhodně nemám problém knihu odložit, když z ní nejsem nadšená. Většinou jí dávám ale šanci alespoň do půlky, po první kapitole se nic moc ještě nedá zjistit, hodně příběhů začíná nudně a zdlouhavě a potom se z nich vyklube skvost.
OdpovědětVymazatU jiných se zase přemáhám až do konce, protože pořád doufám, že se můj názor na ně změní, a to hlavně u těch, které mi byly doporučovány. Taky na některé knihy nespěchám, od října do května jsem louskala Ledovou kovadlinu, zpočátku nijak zajímavé, často jsem si na knihu ani nevzpomněla, a pak jsem zbytek zhltla během dvou dní. Většinou mám ale štěstí a nějak si vždy podle anotace zvolím zajímavé knihy, jejichž přečtení nelituju. Jen občas ze zvědavosti sáhnu po něčem, co všechny kolem uvádí v nadšení, a to pak bývám často zklamaná. S kritikou taktéž nemám problém, ovšem je mi proti mysli nadávat na něco, co jsem nedočetla, jedinou výjimkou je Padesát odstínů šedi, to jsem fakt nedala ani do půlky a pokud jsem od tohoto skvostu někoho odradila, vůbec mě to netrápí :D
Když už jsem v půlce, přijde mi zbytečné ji odkládat. "To už nějak doklepu do konce," říkám si :)
VymazatU doporučovaných knih nebo ty od mého oblíbeného spisovatele mě pak ale mrzí o to víc, když se mi nelíbí...
Děkuji za komentář.
V.