NP: Březen - ke knížce si vlezem

Krásné pondělí! A tady je Náhodný pondělek k tomu, aby byl ještě krásnější! :)

Říká se: Březen, za kamna vlezem. No jo, ale co tam? Vezměte si s sebou knížku a hned bude veseleji!

Březen je vyhlášený jako měsíc čtenářů. Po celé republice můžete navštívit různé akce o knížkách, čtení, besedy se spisovateli, Noc s Andersenem v knihovnách a milióny dalších. U nás na škole v březnu probíhá (dovolím si říct) již tradiční akce s názvem Březen - ke knížce si vlezem.

Co se tam děje? Kdo tam je? Jsou to jen dvě hodiny ulejvání? A najde se vůbec dost studentů, kteří v téhle době takovou akci ocení? Čtěte dále, možná vás některé odpovědi překvapí.

Zdroj

Na začátku se musím přiznat k jedné věci - i když to byl už sedmý ročník Března, za pět let studia na škole jsem se ho účastnila poprvé. 

A teď máte jedinečnou příležitost projít si celou akcí se mnou od začátku do konce. Připraveni? Jdeme na to!!!

11:48 - Blížím se ke třídě a mám ještě dvě minuty do začátku. Ty jo, já jsem někde včas!! (Dělám si srandu, samozřejmě, že velice často chodím včas. Třeba.. Třeba když... Když jsme šli...). V jídelně jsem se celkem dobře najedla, další dvě hodiny strávím s pár lidmi, budeme si povídat o knížkách a čtení - to zní jako vysněný den. Nemusíš být nervózní, sice tam nikoho neznáš, ale bude tam jen pár lidí. Jen pár lidí... Vcházím do třídy. První myšlenka: Sakra, tady je strašně moc lidí!!!

Faktická poznámka: Své vybrané ukázky představilo čtrnáct přednášejících a s diváky se konečný počet účastníků vyšplhal asi ke čtyřiceti. Rozhodně to není rekord - minulý rok prý bylo v jedné třídě nacpáno sto dvacet lidí. To ovšem nebylo uznáno jako ideální, proto se letos, se slovy: "Pokud se chcete mačkat jako sardinky v plechovce, jděte do tramvaje v ranní špičce!", počet omezil. 

12:00 - Počáteční úvodní řeči jsou za námi, přichází první slečna. Tak to jsem zvědavá, co nám poví...

12:03 - Sakra, kde mám tu čelist? Někam mi spadla... 

12:11 - Jsem tady dobře? Nespletla jsem si cestu? Nejspíš se omylem účastním recitační soutěže. Co budu dělat? Já neumím recitovat!!!

12:18 - Jak byla ta básnička, co jsem se učila v páté třídě? Začínalo to nějak takhle: Sněhuláku, co to máš za divný nos? Že on ti snědl kos! Teď by se mi hodila...

Faktická poznámka: I když to vypadá, jako když se mi tam moc nelíbilo, opak je pravdou. Byla jsem přímo ohromená, protože lidé od dvanácti do devatenácti let prakticky profesionálně přednášeli básničky, povídky a úryvky z knih. Nestačila jsem zírat!

První hodinu jsme si vyslechli velice vtipnou báseň Robotík od Tima Burtona, úryvek z knížky Panenka z kostí, skvělou povídku Moje jízda tramvají od pana Šimka a pana Grossmanna (pokud se chcete skutečně zasmát, vřele doporučuji!), další (trochu poučnou) povídku Lev a notes od Jana Wericha, následovalo vyprávění, od kterého se prostě nešlo odtrhnout, o komiksu Flashpoint o komiksech obecně a první část uzavíral humorný fejeton od Jaroslava Žáka Študáci a kantoři.

12:44 - Školní dámské záchody jsou prokletí. Přišla jsem o celou přestávku plnou diskuzí a novinek z knižního světa!!! Ale alespoň jsem stihla "ukořistit" kus toho výborného štrůdlu!

Faktická poznámka: Bylo tam jídlo!!! :) 

12:49 - To jsem se zase něco dozvěděla! Víte třeba to, jak se přišlo na to, kdo se skrývá pod jménem Robert Galbraith? Existuje počítačový program, kam zadáte část textu a podle stavby vět, opakování určitých slov nebo výskytu přímých řečí vám vyjde seznam jmen autorů, kteří by potencionálně mohli danou knihu napsat.

13:14 - Tak už se mi to blíží. A vlastně netuším, co budu číst...

Faktická poznámka: Atmosféra celé akce byla naprosto skvělá. Nevím, jak to viděli ostatní, ale já tam cítila inspiraci, pohodu a hlavně to, že nikdo nikoho za nic neodsuzuje a každý věnuje všem pozornost. Troufnu si říct, že většina mobilů byla po celé dvě hodiny schovaná, což už o něčem vypovídá. A tak jsem se doslova na poslední chvíli rozhodla, že místo povídání o knížce Kostičas budu číst článek Povinná knihomolská výbava, který tady na blogu sklidil celkem úspěch.

13:33 - Dočteno! A tímto končí i letošní Březen. Pam padadam! Proč jsem vlastně nešla už dávno? Vždyť to bylo skvělý!

Faktická poznámka: Druhou hodinu otevřelo již zmíněné povídání o Robertu Galbraithovi a o knížkách Volání Kukačky a Hedvábník, následovala povídka Paní Důvěřivá si nechá předpovídat budoucnost, divadelní zpracování Hrdého Budžese, citování Ze zápisníku sportovce, povídání o knihách Kruh, Oheň a Klíč, text Růžový monolog a (jak jsem již zmínila) celou akci uzavíraly moje Záložky.

A zazvonil zvonec a Března 2015 je konec.

Závěrem bych ráda poděkovala paní učitelce Kielbergerové za bezchybnou organizaci a za možnost prožít skvělé dvě hodiny s lidmi, kteří milují knížky stejně jako já.

Tímto končí mé sentimentální výlevy. A pamatujte - pokud se příští rok budete chtít Března zúčastnit (nebo dokonce uspořádat třeba u sebe ve škole), nezapomeňte si s sebou vzít štrůdl. Bez něj by to nebylo úplně ono :)

Doufám, že se článek líbil. A co vy? Chodíte na podobné akce? A líbilo by se vám mít Březen i u vás na škole? Napište mi to do komentářů, každý mě (jako vždy) moc potěší :)

Krásný týden!
V.