pondělí 2. května 2016

DUBEN A JÁ aneb JARO EVERYWHERE!

Je tu jaro! Jupí! KONEČNĚ!
Ačkoliv mám strašně ráda Anglii a velice usilovně se snažím se přesvědčit (neúspěšně prozatím), že anglické počasí je fakt super, když vykoukne sluníčko a udělá se krásně, jsem prostě šťastný člověk... 
Duben také znamenal první kousek maturity, až nehezky málo přečtených stránek a hlavně nové fotky! 



EDIT o počasí z 23. 4.: Beru to zpátky, zase je hnusně!

Sluníčko svítilo zásadně ve středu v poledne a v pátek v půl deváté ráno, takže pro obohacení nejen fotografického světa jsem musela obětovat některé své poslední hodiny ve škole (ne, že by mi to nějak extrémně vadilo, jen abyste viděli, jak jsem trpěla :) )... 

Poprvé se mi podařilo omylem si smazat fotky z foťáku. Do teď netuším, jak se mi to povedlo, nebo kam asi tak mohly zmizet, ale tímto jsem se zařadila do skupiny Extrémní šikula, který si s technikou prostě skvěle rozumí. 





V poslední březnový den se u nás na škole konala akce pro všechny knihomoly, milovníky recitace a divadla (a taky všechny, kteří se chtěli prostě zašít z hodin, kde by teoreticky měli být) - Březen, ke knížce si vlezem. Já jsem se účastnila minulý rok a letos mě dokonce paní učitelka požádala, abych fotila, což mě velice potěšilo. Celé dvě hodiny byly velice příjemné, se skvělou atmosférou a s jídlem a pitím, co hrdlo ráčí. Moc se mi tam líbilo a celkem mě mrzí, že už se příští rok na Březen nepodívám...




V posledních týdnech se mi stává taková zvláštní věc, říkám jí Fotografický symptom. Jdu si po ulici (většinou bez foťáku, jelikož jsem zatím líný amatér, co se nechce tahat všude se zrcadlovkou - samozřejmě aby se nerozbila, ehm) a vidím nějaký detail, co mě zaujme. Stočený ostnatý drát, květina rostoucí na zvláštním místě, barevný kontrast mezi břečťanem a rezavými vraty a tak. Věci, úkazy a prazvláštnosti, kterých jsem si nikdy pořádně nevšímala, ale jsou prostě krásné. Každodenní maličkosti... Takový přírodní street art. 



Po strašně dlouhé době jsem byla na víkend na Moravě, v takové malé vesničce úplně na jihu, kde mám část rodiny - tu vzdálenější, všechny své prastrýčky, pratetičky, praneteře a tak dále, a tak dále. Ty vztahy jsou v naší rodině tak trochu pomotané, například bratranec mého táty je o čtrnáct let mladší než já... Krásně šílené, není-liž pravda? (Doufám, že si někdy někdo nechá udělat náš rodokmen, toho genealoga bych střídavě litovala a střídavě bych se mu smála. Druhá část rodiny je totiž z dnešní Ukrajiny.)
Když jsem byla malá, jezdili jsme na Moravu každé léto a hrály si tam se mnou dvě malé holčičky. No a jedna tahle malá holčička se teď vdávala. Ano, bylo to velice dojemné.


A přišel čtvrtek 14. dubna - svátek Vincenta a Pravdomily, Světový den monitoringu diabetu, výročí narození Jana Nepomuckého Kaňky staršího a... první část mé maturity. No big deal. Bylo to v pohodě. Až na...

Až na takovou drobnou příhodu, co se nám stala. Zkusím to vzít velice stručně. Chodím na jedno ze šesti španělských bilingvních gymnázií v ČR. A tyhle speciální studijní programy mají i speciální maturitu. Prostě píšeme o jednu písemnou zkoušku ze španělské literatury navíc. Kolovaly nějaké zvěsti, že kdo nenapíše tohle comentario, nejde ke zbytku maturity, to ovšem nebylo prokázáno. Nicméně jedno je jisté - tuto zkoušku složili zatím všichni. Vždycky si nějak zvládli zjistit, co za témata tam bude (zásada č. 1 - neptejte se svého učitele). To se to pak píše jedna báseň! A jak to dopadlo s námi?
Pondělí, 10:40 - Jupí! Máme témata. Díky skvělé spolupráci mezi bilingvami (která funguje pravidelně jen v první půlce dubna) víme, že ve čtvrtek se píše Cervantes nebo poválečné divadlo (výběr je na nás, takže parádní paráda).
Pondělí, 10:55 - Spolužačka se (asi omylem) zeptala učitele, jestli tam bude Cervantes a poválečné divadlo. Jako třída jí nic nevyčítáme.
Úterý, celý den - Cervantes, Don Quijote, mlýny, Sancho Panza, Cervantes, Don Quijote, mlýny...
Úterý, 18:30 - Přichází převelice nemilá zpráva odněkud z ambasády, či co to je za místo: Studenti několika škol ví, co jsme zvolili za témata, takže je měníme. Milí žáci, přejeme vám krásné studium, máte ještě 36 hodin, buďte v pohodě.
Úterý, 18:45 - Netušíte někdo, co se děje? Myslí to vážně? Jako fakt? A nekecají? A co tam bude teď? Jak jako že se to neví? Sakra, mám jen 36 hodin. To je málo! To je sakra málo. Kam se podělo těch šest let?? Přeci jen tohle čtou malé děti, samozřejmě padaly ne tak hezké výrazy...
Středa, celý den - Ok, mám celý den a mou skvělou vylučovací metodou pět témat. Paráda, to zvládnu.. 
Středa, večer - Fajn, celý jsem to prošla, to bude v pohodě. Jen ať tam není barokní poezie. To je pěkně ošklivé téma. Ale ta tam nebude, takovou smůlu už prostě mít nemůžeme...
Čtvrtek, až nechutně brzy ráno = 7:45 - Takhle brzy jsem ve škole nebyla od devátý třídy. Jo a byla to chyba, jelikož ve třídě samozřejmě probíhaly vášnivé diskuze, co dostaneme za témata. Nic vás neznervózní víc než: "Baroko neřeš, bude tam renesance." "Nene, bude to ten Quijote - ten dopis byl jenom jako, to si z nás jenom dělali srandu." "Počkej, cože?" "No to si děláš srandu, ne?" "Sakra, sakra, kam jsem zahrabal ty poznámky?" "Já je zapomněla doma, nech mě se taky podívat!" "Ok, takže Cervantes narozenej..." "Co řešíš? Vždyť Cervantes tam nebude." "Počkej, tak co tam sakra bude?"...
Čtvrtek, 8:15 - Je tam barokní poezie...

Veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná (pro případ, že by to četl někdo, kdo by to číst neměl...).

Ráda bych řekla, že to bylo psáno s velkou nadsázkou, nicméně až tak jsem nepřeháněla. Každý si myslel a tvrdil něco jiného, do toho se nám smál učitel, který věděl své, a evidentně mu to připadalo jako skvělá komedie. Teď už mi to také tak přijde.

P.S.: Barokní poezie za 2-? Jsem boží :D

---

Následoval týden Zachraň, co můžeš a ve čtvrtek už jsem s uzavřenými známkami ležela v parku s džusíkem a nejtlustější knížkou, co jsem našla široko daleko. A s novým batůžkem!!!





Ještě krátká příhoda s focením v parku. Slibuji, že poslední. Venkovní fotky ostatních blogerů vypadají fakt pěkně, pohodička, kafíčka a pitíčka a sluníčko a nikomu to nepřijde divný. Namluvila jsem si, že každý případný náhodný kolemjdoucí se stará jen o sebe, navíc v současné době fotí každý prakticky každou blbost, nebude divné, když si uprostřed parku budu fotit knížky. Tak jsem si rozložila své skromné nástroje a jala se fotit. V tom slyším za sebou: "Hele, čum, vona si snad fotí tu knížku?" 
Ehm, jo, každý se stará jen sám o sebe, nikomu to nepřišlo divný. Celé focení trvalo deset minut a jeden vypitý džusík. Rada pro příště? Nechoď fotit sama, ve dvou to bude méně zvláštní (teoreticky), a bacha na cyklisty - jsou divní! 

Poslední pátek v dubnu jsem byla naposledy ve škole a na oslavu tohoto super dne jsme pěkně zmasakrovali nižší ročníky. Jo, byla to sranda, někdy bych si to zopakovala :)



Nakonec ještě jeden hudební klip - tuhle skupinu jsem objevila náhodou a hned si poslechla všechny písničky tam i zpátky. Miluju je. Jsou vtipní, originální, skvěle zpívají a jejich videa jsou fakt boží! 



zdroj

zdroj


Omlouvám se, že teď nevycházelo moc článků, vidíte, že jsem se úplně nenudila. Ale určitě se budu snažit to v dalších měsících napravit.
Doufám, že se vám článek líbil. Že jste si co nejvíc užili první jarní dny. Pokud maturujete, přeji vám hodně štěstí. A pokud nematurujete... Tak.. Tak si to užívejte a moc se tím nechlubte :)
Ještě jsem chtěla poznamenat, že mnou focené fotky jsou minimálně upravené, jarní sluníčko je skvělé samo o sobě, a že nechápu, proč ještě neexistuje sluneční filtr i na Instagramu...
Mějte se krásně, usmívejte se a když už budete v téhle supernáladě, určitě nezapomeňte mi napsat nějaký krásný komentář, každý moc potěší.
V.



10 komentářů:

  1. Gratuluji k odmaturování! :-) Kam se vlastně chystáš na školu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Ráda bych se dostala na medicínu, tak uvidím, jestli budu mít štěstí :) V.

      Vymazat
    2. Tak to budu držet palce, určitě pak dej vědět :-)

      Vymazat
  2. Super článeček!
    Mimochodem, naprosto přesně vím, jak ses cítila při focení té knížky - přesně stejný problém mám s focením programu rovnou v divadle nebo pak v kavárně...taky většinu z nich fotím radši až později doma :-D
    Ale doufám, že příště přidáš zase nějakou hezkou, novou příhodu s focením knížky někde... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Já doufám, že si na to časem zvyknu.. Nechápu, jak si lidi můžou jen tak fotit SAMI SEBE! Mně by to přišlo ještě divnější než fotit v parku celou knihovnu :D
      V.

      Vymazat
  3. Máš nádherné fotky, V., vůbec bych neřekla, že jsi amatérka :) Ty kontrasty, detaily,..
    Jsem úplně stejná, jdu po parku a říkám si: "Tohle je skvělé místo na focení".. ano bylo by, kdybych s sebou nosila foťák všude i do školy! :D

    Měj se v lásce,
    Janet S. ( http://janetsonrisa.blogspot.com/ )

    OdpovědětVymazat
  4. Ty fotky jsou nádherné! Ty barvy, světlo ... Nádhera. Úplně živé :) Celkově máš ke všem článkům vždy hezké fotografie!
    Můj blog: Veronique beauty

    OdpovědětVymazat