čtvrtek 19. ledna 2017

NEJLEPŠÍ Z ROKU 2016

Ahoj, dobrý den, zdravím!

Ano, žiji, existuji, chodím po téhle planetě, jen jsem sprostě ignorovala tenhle můj malý koutek internetu... Pardon. Víte, kolik "loučících" článků jsem rozepsala? No, pár jo... A pak jsem si říkala: "A co když se jednoho krásného dne probudíš a budeš chtít zase něco životně důležitého sdělit těm černým stínům na druhé straně?" A je to tady! Doopravdy jsem se (v pět odpoledne, ehm) probudila s chutí sednout k počítači a něco napsat (něco delšího než odpověď do chatu). A když je ten leden, co si originálně shrnout, co za knižní skvosty jsem minulý rok potkala? Po čtyřech měsících nemůžete čekat zázraky, co se originality týká!! :) 

Pár malých statističek: 

  • za rok jsem přečetla 40 knih, 
  • alespoň 6 dalších jsem odložila (což mě strašně zklamalo - já dřív NIKDY neodložila knížku, asi jsem dospěla...), 
  • podzim se stal nejsmutnějším obdobím, kdy jsem přečetla tak hrozně málo knížek, až se mi chce brečet,
  • blog překročil krásné číslo 10 000 zobrazení (pro někoho je to málo, pro mě OHROMNÉ číslo!),
  • no a tak dál...



To bude moje srdcovka minimálně do konce života. Já ji tak miluju, já ji tak nenávidím! Nesnáším války, nesnáším zabíjení, i když jsem žádné zatím nepotkala (ťuk, ťuk, ťuk). Já jsem takový pacifista, až to bolí. Nejraději bych zakázala i malým klukům se mlátit plastovými hračkami... 

A tahle knížka? Donutila mě se smát i brečet, nenávidět i ocenit, jak dobře se mám. A taky hlavní hrdina byl hnědooký kudrnáč, což se cení! :) Jestli nevíte, o čem je řeč - kniha vypráví o osudu jednoho jediného kluka. Je to Němec, ale to vůbec není důležité. To podstatné je, že bojuje v 1. světové válce jako miliony dalších na obou stranách zákopů. Prožívá každý den a nikdy neví, jestli náhodou není poslední. Jestli zítra umře on nebo třeba jeho nejlepší kamarád. A kolik lidí, kluků jako on, bude muset zítra zabít. Prožívá den po dni celou válku, až do té doby, co...



Po roce jsem si opět četla recenzi, jelikož vím, že ta knížka byla skvělá a boží, ale už vlastně netuším, o čem konkrétně pojednávala. A musím říct, že ty recenze asi doopravdy fungují, protože jsem dostala hroznou chuť si ji přečíst znovu (hm - vůbec nejsem egoista, který si vychvaluje svoje vlastní recenze). 

Nejkruťáčtější thriller, co jsem kdy četla, nejděsivější detektivka, co znám. Takže pokud jste podobně praštění mačetou jako já, tohle vám stačí, abyste si ji přečetli. A jestli vám to nestačí.. Tak to asi raději nečtěte :)

Jinak, dva zajímavé fakty - už se zase učím fyziku (snad už naposledy v životě), takže se historie lehce opakuje. A ten druhý zajímavý fakt vlastně s ničím nesouvisí, ale dozvěděla jsem se to na laborkách z chemie (jedna z mála věcí, co si doopravdy pamatuji) a prostě se chci podělit. Pokud chcete někoho zabít, mrtvolu rozpusťte v KOH. Po pár dnech vám nezbude ani lebka. A to je pravdoucí fakt, takže to určitě nezkoušejte, k ničemu vás nenavádím!!! (A tímto se naprosto zbavuji veškeré případné zodpovědnosti). To jste nevěděli, co? :)



Chci být doktorka a chci zachraňovat malé děti v Africe. Můj sen. A nejsem sama, kdo má takový sen. Možná se najde někdo i mezi vámi, čtenáři, ale hlavně se našel pan doktor Jan Trachta. Jemu se pomocí Lékařů bez hranic ten sen podařilo uskutečnit. Své zážitky ze dvou misí najdete v knize Tichý dech, která je P-E-R-F-E-K-T-N-Í! Mám ji hrozně ráda a to zejména proto, že je to prostě podle pravdy. Každý pacient, zranění, operace, komplikace, ... Šťastné i smutné konce, protože takhle to povolání asi doopravdy vypadá. Autor nic neskrývá a nepřibarvuje (nebo možná jenom trochu), zažijete ho nervózního, nevyspalého, otravného i vtipkujícího v ty nejméně vhodné chvíle.. A také za tu upřímnost si ho neuvěřitelně vážím.

Tuhle knížku jsem četla v létě na táboře, kde jsem dělala zdravotníka. A po tom, co za zranění a problémy se popisují v knížce, jsem měla sto chutí všem dětem s odřenýma kolínkama říct, ať zavřou pusu, že to fakt nic není..

Tahle knížka je MustRead pro každého, kdo se zajímá o lékařství, humanitární pomoc, práci Lékařů bez hranic, kdo chce být doktor nebo doktorka, a pro každého, kdo se prostě jednou někam na misi podívá, protože prostě pojede zachraňovat malé děti do Afriky (jako já)!



Mé sny se plní, moje milované knížky dostávají pokračování! I když už to není úplně ono...

Říkejte si, co chcete, já Harryho miluju, vyrostla jsem na něm a i když jsem se pracovního scénáře vydaného tak po tisíci letech od té správné "Pottermanie" trochu bála, bože - je to Harry Potter! Tak úžasnej, nostalgickej, zapletenej a hlavně překvapující! Jiný autor ani překladatel tomu prakticky neublížili. Hlavní postavu (pokud do čtení půjdete stejně nepolíbeni žádnými spoilery jako já) čekat nebudete, ale já si ji zamilovala. Knihu jsem doslova prolítla za pár hodin (a to jsem se musela ovládat) a těším se, až se k ní zase za čas vrátím. A hlavně - POTŘEBUJU TU HRU VIDĚT NA VLASTNÍ OČI!

Poznámka: v prosinci jsem ji četla znovu a jo, je pořád super.
Druhá poznámka: lístky v Londýně jsou do konce roku 2017 prakticky beznadějně vyprodané :(



J. K. Rowlingová je prostě dobrá spisovatelka. Jinak si to vysvětlit neumím. Její zatím jediný román pro dospělé mi taky učaroval. On je takový zvláštní. Já vám to zkusím vysvětlit: je to neuvěřitelně krásně tlusťounký román, který prakticky nemá děj. Ale stejně jsem četla a četla a zapadala do toho světa víc a víc a povídala jsem si s těmi postavami a byli to moji kamarádi. Četla jsem to celkem dlouho, snad tři týdny, ale těšila jsem se na to - jedna kapitola ke snídani (když jsem byla hodná tak dvě), jedna před spaním, mezi tím Čihák a učení svalů. Byla to knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout, ale na druhou stranu jsem se po každé kapitole lehce vrátila do doopravdového světa. Byla to můj kámoš, fakt že jo.

A když jsem pak šla do knihovny s požadavkem, ať mi najdou "knížku, kterou bych přečetla jedním dechem, ale bez problému se zvládla odpoutat", koukali na mě.. No přiznejme si to - divně!



Nejsem komiksové dítě, fakt ne, ale Sochař mě dostal. Jednoduchý příběh s ještě jednoduššími obrázky, prý bez výrazu, mně stačily. 500 stránek, 2 hodiny, melancholická nálada ještě dlouho doznívala... 



Na závěr jsem zařadila jednu "lehce intelektuálnější" četbu. Povídky Woodyho Allena. Mám ráda jeho filmy (viděla jsem dva, na víc zatím nezbyl čas), ale jako autor.. O bože, ten je tak vtipný! Nejspíš mi unikla pointa tak u čtvrtiny povídek, ale u všech jsem se alespoň třikrát zasmála. A přiznám se - toto je první a jediná knížka, kam si čmárám. Červenou pastelkou. Ale na druhou stranu, prosím pěkně, kdo by si nepodtrhl takové skvosty jako: Trombony hrají v mollové tónině a naznačují tím, že občerstvení brzy dojde a všichni zemřou, Peníze jsou lepší než chudoba, přinejmenším z finančních důvodů nebo Pravou zkouškou zralosti není věk, ale to, jak zareagujete, když se probudíte na ulici v centru a na sobě máte jen spodky. No, miluju ten humor!!!

...

Omlouvám se, jestli je to moc dlouhé, moc bez fotek (já nějak nezvládala ty knížky ani fotit), ale já jsem teď nadšená z toho pocitu "zpátky u klávesnice"!

Tak snad mi to vydrží!
Mějte se krásně!
V.

5 komentářů:

  1. Na západní frontě klid je krásná kniha :-) Ostatní jsem nečetla, i když Harry na mě čeká, ale Tichý dech vypadá dost zajímavě. Kdysi jsem viděla film o Lékařích bez hranic a odnesla jsem si z toho velmi silný zážitek a navíc jsem zdravotník, takže o to víc mě tohle téma zajímá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tichý dech je pro tebe určitě povinnost!!! Jinak doporučuji i Mise Afgánistán od Šebka, ale ta mě tolik nechytila, musím se přiznat.
      Díky za komentář!
      V.

      Vymazat
  2. Sochaře bych si jednou ráda přečetla, ač jinak komiksy čtu jen výjimečně. Já svých Nej knih mám pět: Kostičas, Vidořád, Jiskra v popelu, Naslouchač, Čtenáři z Broken Wheel doporučují :) Teď si říkám, proč jsem tam vlastně nezařadila Bez šance, bylo taky výborné.
    Prázdné místo není jedinou dospěláckou knížkou Rowlingové, už nějakou dobu :) Píše taky detektivky a zatím u nás vyšly tři.
    Přeji, ať se daří :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Kostičas byl skvělý! Ten už jsem četla před dvěma lety, ale k Vidořádu jsem se ještě nedostala.. Taky čeká :) Vím, že Rowlingová napsala i Volání kukačky atd., ale respektuji, že to vydává pod svým pseudonymem, zařadila bych to spíše mezi detektivky (a ne romány) a hlavně se mi tahle série tolik nelíbí, upřímně...
      Děkuji mockrát!
      V.

      Vymazat
    2. Já jsem ho právě četla po dvou letech znovu :) Doporučuji před Vidořádem připomenout, já jsem to napoprvé neudělala a měla jsem problém se chytit. A v září ho budu číst zas, protože vychází třetí díl... já se tak těším! Abych pravdu řekla, tuhle sérii naprosto zbožňuju. Znamená pro mě to, co pro jiné HP.
      Teď nechci, aby to vypadalo, že poučuji, ale detektivka je zkrácenina pro detektivní román. ;) Ale když už jsme u toho, mně se Volání kukačky taky moc nelíbilo...

      Vymazat