Věřím tomu, že mít sestru - dvojče musí být super. A věřím i tomu, že je to fajn jen do chvíle, kdy si vás dvě splete váš kluk a dá svoji první pusu vaší sestře. I tohle se stalo dvojčatům Isolte s Violou. Ale upřímně - kromě této historky nebyla knížka žádný zázrak.
Dvojčata já osobně označuji za slabý průměr nebo spíše podprůměr. Za plus pokládám, že jsem se ve složité kompozici příběhu (dvou vyprávěcích rovin a dvou vypravěček) neztratila. Většinou. Ze začátku je to malinko šok a zmatek, ale po chvíli jsem si zvykla.
Začalo to jednoduše:
Já jsem Viola a jsem anorektička. Od reality utíkám do minulosti ve svých vzpomínkách. A já jsem Isolte, úspěšná redaktorka. Randím s tím nejhezčím chlapem široko daleko a zdá se, že je všechno super. Ale není, snažím se uniknout svému rozpadajícímu se životu i minulosti. A není pro to lepšího způsobu, než na minulost neustále myslet a vzpomínat.
No a my dvě jsme dvojčata.
To bylo ve stručnosti prvních 200 stránek. Přesně na straně 203 přijde zlom - sice ten (s odpuštěním) nejpitomější, který v dané situaci mohl přijít, ale po tolika stranách jsem uvítala i ten. Bohužel nic nezlomil a mě čekalo dalších 100 stránek přemáhání se. Knihu jsem přečetla jen proto, že první polovinu jsem čekala na nějaký děj či pointu a tu druhou jsem se přemlouvala, že je škoda ji odkládat.
Dvojčata se mi nelíbila. Holky byly prapodivné, ufňukané, nesmířené se světem i sebou samými a nesympatické. Ostatní postavy na tom nebyly o moc lépe. Jediná výjimka byl přítel Isolte, který byl zajímavější než obě dohromady. Bohužel to byla jen nepodstatná a nedůležitá postava, která nestojí ani za zmínku v anotaci...
Co dodat? Pokud hledáte něco vtipného, svěžího, odpočinkového a originálního, po Dvojčatech vám sáhnout moc nedoporučuji.
A co vy? Četli jste tuto knihu? Souhlasíte s mým názorem?
Co čtete teď v létě vy? Pochlubte se!
Mějte se krásně!
V.
The Twins, Saskia Sarginson, 2014, Ikar, 312 stran
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat