Jak by to dopadlo, kdyby mohly věci mluvit? Prapodivně! A jak moc? No, posuďte sami...
Mýdlo: "Cha, cha, cha, cha, cha!!"
Zubní kartáček: "Co to děláš?"
Mýdlo: "Trénuju si ďábelský smích."
Zubní kartáček: "Ďábelský smích?!"
Mýdlo: "Ano. Zdá se ti dost děsivý? Mohl bych ještě třeba přidat strašidelné efekty."
Zubní kartáček: "Strašidelné efekty??"
Mýdlo: "Ano, třeba bych mohl zlověstně vycenit zuby nebo roztáhnout křídla a odletět."
Zubní kartáček: "Ďábelská křída??"
Mýdlo: "Ano, máš pravdu, to je trochu moc. Použiju kouzelný prášek a zmizím v neznámu!"
Zubní kartáček: "Kouzelný prášek??"
Mýdlo: "Myslíš, že je to přehnané? Nechci nikoho vyděsit :c"
Zubní kartáček: "Ty a vyděsit někoho? Nechtěj mě rozesmát. Jsi strašidelný asi jako malá roztomilá veverka."
Mýdlo: "Veverky jsou děsivé! Jednou mě jedna pokousala!"
Zubní kartáček: "Ty chudáčku... To je mi líto... Teď si mě rozplakal."
Mýdlo: "Vážně? :c"
Zubní kartáček: "Ne! A teď koukej zavřít pusu a už neotravuj!"
Mýdlo: "Promiň :c"
M.
Bota a tkanička:
"Takže je mezi námi konec?" zeptala se tkanička.
"Ano, je mi to líto. Léta nám to klapalo, byli jsme skvělí přátelé, nevím, proč to najednou nefunguje..."
"Já ti řeknu proč! Přestal jsi o sebe pečovat. Jsi špinavý a neupravený. Kartáč jsi neviděl pěkně dlouho a krém na boty? Potom, co jste se pohádali o tom, jestli je lepší s vůní nebo bez, už k nám nechodí ani na čaj."
"Počkej, počkej, počkej! Voňavý incident sem netahej. A víš ty co? Nejsem jediný, kdo se o sebe nestará. Podívej se na sebe! Neustále se rozvazuješ. No jo no, už nejsi tak pevná. A ty konečky! Naprosto otřesně roztřepené! Že ti není hanba!"
Bota se nadechla a chtěla pokračovat, ale v tu chvíli přišel majitel a spor byl (naštěstí) ukončen.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat