Slyšela jsem z několika stran, že Jsou světla, která nevidíme je krásná knížka, taková ta, kterou při čtení nepustíte a co vás po dočtení zasáhne. To podporuje i fakt, že má krásnou obálku a Pulitzerovu cenu. Připočtěte tloušťku a vyjde vám několik krásných dní s příběhem Wernera a Marie-Laure. Nebo ne?
No vůbec se nekoukejte na datum! Poslední dobou si říkám, že bych si rozuměla mnohem více s lidmi ze středověku. Dnes, v éře internetu a informací starých pět minut, si připadám vyloženě zpomaleně :D Ale vůbec si nevšímejte toho, že bych měla psát spíše Přečteno v dubnu (to stejně bude hodně rychlé..), a užijte si mé nadšení i zklamání z knih přečtených v březnu...
